Hlavní obsah

Snowboarding se změnil, teď je víc sport, říká Pančochová

Michal OsobaSport.czPrávo
Aktualizováno

Před osmi lety ve Vancouveru upoutala teenagerskou bezprostředností, na minulých hrách v Soči sahala po medaili, než z drsného pádu vyvázla otřesená jen s rozbitou helmou. Nadhled a pohodový přístup freestyle snowboardistce Šárce Pančochové zůstal, na stupně vítězů by ráda útočila i v Pchjongčchangu.

Foto: Sport.cz s použitím Profimedia.cz

Šárka Pančochová

Článek

Když jste přijela do Vancouveru, hlásila jste, že olympiáda vám trochu připomíná pionýrský tábor. Změnil se váš pohled na ni?

Jen jednou za čtyři roky, snowboarding je mnohem víc vidět, je to dobrá reklama pro mě i pro celý sport. Teď jsem tu potřetí, ani tomu nemůžu věřit, jak to uteklo...

Jaký posun za těch osm let udělat freestyle snowboarding?

Posunul se neuvěřitelně. Tím, že se teď vyrábějí airbagy, do nichž se dá skákat, dají se triky zkoušet bez rizika, než je předvedete normálně na sněhu.

Neříkáte si občas, že už se triky posouvají na hranici lidských možností?

Holčicí snowboarding je podle mě teď zajímavější na dívání než klučičí, je to hrozně otevřené, nikdy nevíte, kdo může vyhrát. Ty skoky jsou dost velké, už to není sranda. Když se rozhodnete trik skočit, musíte ho dát bez chyby.

V jednom rozhovoru jste zmínila, že ve snowboardingu ubylo párty a večírků...

Za dobu, co ho dělám, se trochu změnil, je to víc sport. Ale dál je to snowboarding, snažíme se tam udržet pořád trochu pohodu.

Už když končil váš současný kouč Martin Černík, s nostalgií vzpomínal na punkové začátky, kdy se před závody spalo v obytných karavanech...

Teď už je to úplně jinde. I jak se triky posouvají dál, člověk musí být opravdu fit, je to taková gymnastika.

Mrzí vás to?

Je to vývoj, jen škoda, že ten sport trochu ztrácí duši, ale s tím se člověk musí smířit. Naštěstí máme pořád volnost, že nemusíme celý rok jezdit závody a můžeme jít fotit nebo natáčet. Také plánuju, že příští dva roky se budu závodům docela vyhýbat. Když ztratíte tu zábavu, vyhoříte a nebaví vás to dělat.

Už jste někdy takový pocit měla?

Po minulé olympiádě jsem toho měla docela dost, moc mě to nebavilo. Ale takové období trvá třeba půl roku, kdy si dáte pauzu, vypnete, děláte něco jiného a pak se vrátíte. I teď jsem párkrát spadla a ta zranění tomu moc nepomůžou. Nebudu lhát, je to náročné.

Když jste se před odletem do Koreje na pár dnů zastavila v Česku, po jak dlouhé době to bylo?

Byla jsem tam v prosinci, pak jsem jela na dva měsíce do Ameriky, což bylo hrozně příjemné, dlouho jsem nebyla na jednom místě takovou dobu.

Nalítáte toho spoustu, ještě vás cestování nevyčerpává?

Na závody je to trochu ubíjející, když tam strávíte třeba čtyři pět dnů a letíte zase zpátky. Ale pořád mě to baví. Stejně vydržím někde nejdéle dva měsíce a už musím zase někam letět. Asi to mám v krvi.

Kde se jednou usadíte?

Přemýšlela jsem nad tím a... Vůbec nevím. Možná si koupím dodávku a budu bydlet v ní. Jsem ráda v Kalifornii, kde mám spoustu kamarádů, pak v Coloradu, v Česku je to super, mám tam rodinu a dlouho jsem ji neviděla. Ale že bych se někde usadila a pořád tam byla? To se asi nikdy nestane. Ideálně bych byla půl roku na horách a půl roku u moře.

Je ještě nějaké místo, kde jste nejezdila a lákalo by vás?

Třeba Indie, kde mají velké hory. Kámoš tam byl a pochvaloval si to.

Teď vás ale čekají olympijské závody v disciplínách slopestyle a Big Air. Cítíte, že olympijská medaile je poslední velký úspěch, který vám chybí ve sbírce?

Je to tak, poslední věc, kterou bych potřebovala, abych mohla uzavřít tu svou závodní kariéru. Doufám, že se mi to povede teď, abych nemusela vydržet ještě do další olympiády. (úsměv) Mrzí mě, že v Soči mi to uteklo, snažila jsem se na sobě teď makat, i když v létě jsem se po operaci ramene dávala do kupy delší dobu, než jsem myslela...

Jak těžké je konkurovat třeba o deset let mladším soupeřkám, které nemají zábrany se pouštět i do extrémních triků?

Já už si to všechno zažila a nemám zapotřebí se do něčeho hnát. Mladé holky do toho jdou po hlavě, někdy je to výhra, jindy ne. Ale já za ty roky zjistila, že nejdůležitější je se nezranit. Protože pak hrozně dlouho trvá, než se vrátíte a začnete jezdit tak, jako dřív.

Co trpí při freestyle snowboardingu nejvíc?

Určitě kolena, pak i ramena, když na ně spadnete a něco se přetrhá... Ale většinou jezdím bez bolesti, což je malý zázrak, vždycky se mi to podařilo doléčit a jedu nanovo, nemusím brát prášky, i když i takoví tam jsou. Přece jen jsme extrémní sport.

Jak ladíte na závody hlavu?

Ta je u freestyle snowboardingu půlka úspěchu. Když to člověk nemá srovnané, ty jízdy nedá. Důležitá je vizualizace jízd už den předem, pak se trochu zklidnit, dostat do sebe sebevědomí... Takže hluboké dýchání, otevřená ramena, úsměv a jede se.

Mluvila jste o tom, že pokud byste nezískala medaili v Pchjongčchangu, budete muset ještě čtyři roky vydržet. Máte to v plánu?

Uvidím po olympiádě. Nemyslím, že bych se snowboardingem končila, pořád si budu jezdit a když mi to pak za dva roky půjde, můžu se zase na olympiádu kvalifikovat. A když zjistím, že mě to nebude bavit, tak závodění nechám.

Jak dlouho se dá freestyle snowboardingu na vysoké úrovni věnovat?

Znám pár lidí, co jezdí dobře i po čtyřicítce. A holky kolem čtyřiatřicet let jsou pořád ve špičce, takže mi dávají naději. (úsměv) Hodně záleží na zraněních, když už vás to rozbíjení přestane bavit... Taky jsem si prošla snad dvaceti zraněními, to je docela dost, takže dospívám k tomu, že nechci být pořád zlámaná. Ale snowboarding neberu jako sport, ale jako životní styl. Člověk se o sobě hodně dozví, je to taková škola života.

Co až ten závodní život skončí? Budete třeba jezdit jako Martin Černík po světe s nějakým mladým talentem, k tomu pořádat závody...

Určitě by mě lákalo ty mé zkušenosti předat. Hodně mě baví i sportovní psychologie, jak mozek funguje, na co se dá zaměřit... Snowboarding je vlastně neustála práce se sebou a co jsem se naučila, bych ráda předala.

ŠÁRKA PANČOCHOVÁ, snowboarding
Narozena: 1. listopadu 1990 v Uherském Brodu
Bydliště: Praha/Uherský Brod
Stav: svobodná
Klub: Dukla Liberec
Trenér: Martin Černík
Největší úspěchy: celková vítězka Světového poháru ve freestyle snowboardingu 2013/2014, stříbrná na mistrovství světa 2011 v La Molině ve slopestylu, stříbrná na X-Games 2013 v Aspenu ve slopestylu, zlatá na juniorském mistrovství světa 2008 ve Valmalenku v Big Air, vítězka závodů Světového poháru v Kreischbergu 2010 (U-rampa), Copper Mountain 2013 a Kreischbergu 2014 (oboje slopestyle)
Účast na ZOH: Vancouver 2010, U-rampa – 14. Soči 2014, slopestyle – 5., U-rampa – 16.

Reklama

Související témata: