Bála se o život a živořila jen na salátu. Dnes je zdravou rekordmankou

Obávala se spát. Měla strach, že ve spánku zemře. Kate Jayden se doma i zhroutila, věděla, že prohrává boj s anorexií a bulimií. Diety, problémy se stravou. Dostavila se i skutečnost, že přijímala méně než sto kalorií denně, popsal příběh deník Mirror.

Dnes osmadvacetiletá Kate běhá každý víkend maratón, už jich má za sebou 150, překonala anglický rekord. Za jeden rok stihla i devětašedesát podobných distancí.

Pryč je hrůzostrašná minulost. V těchto dnech udržuje energetickou hladinu, daleko od čtyř let, kdy ji učarovaly cigarety, pilulky na hubnutí a salát jako hlavní zdroj příjmu.

Dlouho si nedala říct, drastické diety pokračovaly, na univerzitě jedla jen ovoce jako prostředek pro zvládnutí stresu. Začala pracovat v bance, ale strava se nezměnila.

„Žila jsem na salátu pokapaným pálivou omáčkou, pila hodně kávy a kouřila jsem. Když jsme šli s přáteli na večeři, tak jsem věděla, že budu muset jíst, potom jsem vše vyzvracela. Netrvalo dlouho a já zvracela po každém jídle, občas pětkrát denně. Byla jsem unavená, bušilo mi srdce, dásně mi začaly krvácet, k tomu problémy se spaním," vzpomínala běžkyně na minulost.

Dosáhla z velikosti dvanáct až na šest, žebra a klíční kosti jí vyčnívaly. Stejně si nedala říct. Až se vleže probudila doma - omdlela a hlavou padla na zeď. „To mě šokovalo, chtěla jsem vlastně zemřít."

Ale zlom se dostavil. Začala správně jíst. Zpočátku malé porce vícekrát denně. Jako terapii zvolila sport a výzvy. Ve snaze zapomenout na jídlo se rozhodla přijmout charitativní výzvu na kole z Londýna do Paříže, psal se srpen 2011. Později další milník. Přímo životní.

„Byli jsme na koktejlu s přáteli a viděli plakát na maratón, který byl za tři týdny. Vždycky jsem chtěla běžet maratón, tak jsem se rozhodla. Další den jsem šla běhat, nemohla jsem dát ani kilometr, ale trénovala jsem pětkrát týdně po tři týdny. Když se dívám zpět, tak tři týdny přípravy byla intenzivní terapie," pověděla Jayden.

Nakonec maratón po třech týdnech přemáhání zaběhla za 5 hodin a 26 minut. S hrdostí překročila cílovou čáru. Hned věděla, že není poslední. „Díky sportu jsem našla své tělo. Sport mi pomohl k uzdravení."