Hlavní obsah

Nevzdala to a dojatá Vltavou se vydala bojovat s peklem

Praha

Přepálili začátek. Tohle byla nejlepší hláška spoluběžců, když nás v protisměru míjeli ti z Keni. Pak už bylo jenom hůř. Nám. Takový pohled měla Iva Pondělíková při nedělním závodu Volkswagen Maraton Praha. I ona se pustila do boje s časem, únavou, bolestí, adrenalinem a euforií.

Foto: Archiv: Iva Pondělíková

Iva Pondělíková (uprostřed) na trati pražského závodu.

Článek

Jsem jedna ze skupiny Women's Challenge 2015. Zahájily jsme trénink v půlce února. A teprve v polovině března jsem se rozhodla, že poběžím celý maratón. Málo času na přípravu. Ano. Moje váhání bylo naprosto oprávněné.

Johnson & Johnson Women's Challenge je dlouholetý projekt, jehož cílem je podpořit ženy v jejich rozhodnutí začít běhat a splnit si běžeckou výzvu. Je určený všem odhodlaným ženám bez ohledu na jejich věk a fyzickou kondici.

Běžela jsem už loni po nedostatečném tréninku a bylo to drsné. Letos jsem měla naběháno jen o málo více. Dva týdny před startem jsem neměla žádnou motivaci. Neviděla jsem smysl v huntování těla tímto způsobem. Jenže já se neumím vzdávat. A tak jsem v neděli stála dojatá Vltavou na startu. Vltava od Bedřicha Smetany zněla do prvních kroků.

Rozdíly roku 2015 oproti loňsku? Úžasný start a s běžeckým parťákem jsme letos začátek nepřepálili. Měla jsem těžké nohy od začátku, ale větší krize přišla o 5 kilometrů později než loni, tedy na pětadvacátém.

Bylo horko a dusno jako v pekle. Fanoušků bylo daleko méně než loni, a to je velká škoda, ono každé povzbuzení je energetická šleha. Na 29. kilometru moje hlava vytvořila skvělou konstrukci - na 31. to vzdám, půjdu domů a napíšu článek o tom, jaké je to vzdát maratón. Můj parťák mi pohrozil ztrátou života. A bylo ještě hůř.

Přestala jsem úpět

Když jsem hlásila, že umírám, řekl mi, že to není zlomená noha, ať koukám přidat. Poté nás předběhli dva a každý měl místo jedné nohy protézu. Přestala jsem úpět. Obdivem.

Tolik kamarádů, dcera, manžel, mladší ségra. Tohle doběhnu. Loni jsem dobíhala v transu, nic jsem si nepamatovala. Letos jsem si cílovou Pařížskou vychutnala a na světě bylo 17 minut zlepšení!

Necítím žádnou euforii z doběhnutí. Jenže je tu obří důvod, proč tahle rychta stála za to. Parta holek z Women's Challenge byla od začátku fajn. Zažila jsem den plný podpory, legrace a dojetí hlavně díky nim. Po zdolání dvaačtyřiceti kilometrů mám tucet nových kamarádek. Pro tohle jsem dnes běžela. Děkuju.

P. S. Na půlmaratón do Českých Budějovic hlásím osobák.

Reklama