Hlavní obsah

Jak běhat, co dělat, když máte doma malé dítě?

Markéta LyachováSport.cz

Uf. Běh po porodu jsem zvládla, ten s kočárkem taky. Občas si ale prostě chci zaběhat sama - vyčistit hlavu a nabrat síly na tu naši „motorovou myš“. Jenže co dělat, když prcek poporoste a bez maminky nedá ani ránu?

Foto: Petr Horník, Právo

S přírůstkem do rodiny přichází i změna sportovního režimu.

Článek

Bezstarostný běh je rázem stresujícím zážitkem. Už po cestě nenasávám vůni lesa a nekochám se krajinou. V hlavě mi bzučí nepříjemné myšlenky a ne a ne je vytěsnit: Co když zase pláče? Nebo spíš: Co když tam řve jak tygr usurijský a ručičkama srdceryvně „objímá" vchodové dveře? Separační úzkost je prevít.

Aha, tak ne. Separační úzkost je prý naprosto normálním zdravým vývojovým stádiem dítěte, kdy si vytvoří pevné citové pouto k jedné pro něj nejhlavnější osobě, u které se cítí v bezpečí a jistotě.

Problém nastává, kdy dotyčná osoba zmizí z jeho blízkosti. Kolikrát stačí, když přejde jen na druhou stranu místnosti. V tuto chvíli se děťátku hroutí celý jeho jistý svět. Žije jen a jen přítomností. Jak to ale vyřešit? Odcházet nebo ne?

Důležité je, aby maminka byla v pohodě

„Je těžké odpovědět takto obecně, protože každé dítě reaguje jinak. Některé to zvládají vcelku dobře, jiné děti jsou úzkostnější," říká dětská psycholožka Markéta Rozsívalová z psychologického centra v pražských Holešovicích. „Velmi důležité je, aby maminka byla v pohodě. Také se potřebuje realizovat, mít čas sama pro sebe."

Dítě se však musí cítit bezpečně. „Mělo by třeba vědět, že se vracíte ve stejnou dobu, je s chůvou nebo s tatínkem," vysvětluje Rozsívalová. „Je dobré reagovat na stav dítěte. Pokud je odloučení pro dítě příliš bolestné a těžké, tak bych to asi nelámala přes koleno a počkala."

Odpoutání se od matky bývá pozvolné. Už už to vypadá, že si naše dítko zvyklo a maminku tolik nepotřebuje a rázem jste tam, kde jste byli. „Něco se přihodí a dítě v tu chvíli znovu potřebuje větší připoutání. Potřebuje s maminkou být, načerpat u ní, aby zvládlo další samostatné kroky," popisuje ještě Rozsívalová. „Když začne chodit, potřebuje odběhnout a za chvilku už zase běží zpátky. Musíte ho nechat odběhnout a zároveň mu dát pocit bezpečí. Dítě mnohdy po mamince jen pokukuje."

Rodiče by měli být stabilní

I roční batole vašim slovům rozumí. Je mylné se domnívat, že když vám nedokáže odpovědět, neví, co mu říkáte. Velmi dobře také vycítí psychické rozpoložení matky. „Ano, reagují na něj," potvrzuje Rozsívalová. „Někdy se také naučí, že to na maminku platí. Rodiče by měli být stabilní."

Dlouhé loučení není vhodné. Dítěti může přidat na nejistotě i úzkost jeho matky. „Stačí například říct: já teď odcházím. Vím, že je to pro tebe těžké, ale ty jsi šikovný kluk, který to zvládne. Teď tu budeš s tatínkem. Pak dát pusu a jít," líčí Rozsívalová. „Maminka načerpá nové síly a vrátí se s novou energií pro své dítě. A i to se odráží na její pohodě."

Rozhodně však nezkoušejte metodu - potichu se vypařit. „Jsem rozhodně proti, v tom mám jasno. Je to nefér vůči dítěti. Může pak víc plakat nebo se naopak stáhne do sebe a úzkost se prohloubí," nabádá Rozsívalová. „Rozumím tomu, že se někteří rodiče nechtějí tomuto stresu vystavit, ale dospělí by to měl ustát."

Takže milé běžkyně, hoďte se do pohody a vydejte se vstříc svým novým běžeckým dobrodružstvím.

Reklama