Článek
Ruseellová je fitness a běžeckou trenérkou, vždy byla ve skvělé kondici. Akorát trénovala na svůj první Ironman, když byla v červenci 2010 převezena do nemocnice s bolestí břicha. Byla v péči lékařů, dostala morfium, přesto k doktorovi sykla - za osm týdnů mám závod. Zánět pobřišnice, operace, o několik týdnů později velký absces na tlustém střevě. Chirurg odstranil 12 palců tlustého střeva a provedl ileostomii.
„Doktor mi vše vysvětlil, přesto jsem byla v šoku, když jsem viděla připojenou tašku k žaludku," vzpomínala běžkyně. Přesto se rozhodla, že „taška" ji nebude omezovat. Už osm týdnů po operaci uběhla závod na deset kilometrů za 53 minut. Samozřejmě s taškou. Její nejlepší čas předtím byl přitom 39 minut. Následující den šla zpátky do nemocnice. - tentokrát na plánovaný postup léčby. Měla to být jednoduchá operace, ale nedopadla úspěšně.
Během následujících třiceti měsíců se dočkala dalších tří operací. Pokaždé se vracela k cvičení.
Příklad pro ostatní
„Jsem běžec, to mi pomohlo se se vším vyrovnat, můžete čerpat sílu a pozitivismus, zatímco život s vámi hází. V jednu chvíli jsem nemohla jíst čtyři měsíce pevnou stravu. Byla jsem jako stará a křehká dáma," přiznala.
Jako terapii si našla psaní blogu o svém problému. „I když máte „pytel," budete se divit, co budete zvládat. Chtěla jsem lidem ukázat, že život jde dál, že lidé i přesto mohou dělat spoustu věcí."
Ruseellová se připojila k lidem, kteří s tímto problémem sportovali. „Podporujeme aktivní lidi - existují lidé, kteří běhají maratóny, dělají triatlon, kulturistiku, lezou na Everest a soutěží na nejvyšší úrovni. Nemám v úmyslu se zastavit."
I proto se jen čtyři měsíce po jedné z operací přihlásila k maratónu se svým manželem Johnem. „Maratón byl vždy na seznamu mých cílů, nemoc mě pobídla jít dál. Život je příliš krátký, abyste odkládali věci, které chcete udělat."
Magický zážitek a ještě něco navíc
Postavila se na startovní čáru a vyběhla. Nevěděla, jestli doběhne, jak jí bude. Na 33 kilometru napsala své mámě a dvě klukům domů zprávu „Zvládneme to." S manželem proběhli cílem společně ruku v ruce. „Byl to jeden z nejvíce magických zážitků v našich životech. Musíte žít v okamžiku, být šťastný tam, kde jste," řekla poté.
Zažila ale i větší dobrodružství, jak napsala na svůj blog. „Co je těžší než porod? 100 mil běžet přes Indii s taškou." Přesto si závod v Himalájích zkusila. Byla první, která to zvládla v tomto stavu. „Jsem opravdu šťastná," řekla v lednu tohoto roku.
