RECENZE: Lizzy Hawkerová ‒ Běžkyně

Podtitul knihy Krátký příběh o dlouhém běhu jako by odporoval celkovému profilu knihy. Běh Lizzy Hawkerové je dlouhý. A dlouhý je i její příběh. Runnerka nás provede svými úplnými začátky, prvními vítězstvími v oblasti masivu Mont Blanc či rekordními pokusy o překonání trasy základní tábor Everestu ‒ Káthmándú. Nezkušená dívka se staví na start 160kilometrové trasy s pozitivním převýšením srovnatelným s výškou Mount Everestu. A vítězí. Rychlý běh v řídkém vzduchu, ve vysokých nadmořských výškách a příkrým stoupáním a konečné hladké vítězství je v podání Hawkerové jemné, plynulé a až neuvěřitelně snadné jako přirozený let motýla.

Vzpomeňme na jinou skvělou Britskou sportovkyni Chrissie Wellington. Její cesta byla plná dřiny, odříkání až sebetrýznění. Hodiny a hodiny specializované přípravy třeba na běžeckém páse s civěním do bílé oprýskané zdi. To skvělé výsledky Hawkerové jako by samy a ochotně připlouvaly ‒ a tak nějak samozřejmě. Hawkerovou připravuje na roli vytrvalostní rekordmanky sám osud. Tu při mnohahodinových službách na výzkumné lodi v oblasti Antarktidy, kde se učí vzdorovat spánkové deprivace, tu na horolezeckých výpravách, kde nabírá houževnatost. Sama Lizzy zpočátku netuší, co se v ní skrývá. Svému prvnímu vítězství na brutálním ultra-trailu může jen stěží uvěřit. Zvládla jej bez specializovaného vybavení, bez speciální stravy, bez podpůrného týmu. Minimalismus je její cestou k úspěchu.

Hawkerová prochází životem i dalekými krajinami skromně a s pokorou. Od svých pěti let nejí maso. Nelpí na věcech, vymoženostech civilizace a jako opravdová samotářka ani moc na lidech. Rychle zjišťuje, že vítězství může být její snad všude, kde si zamane. Medaile však nesbírá, poháry rozdává, jako by pozemská sláva nebyla až tak důležitá. Něco uvnitř běžkyně ale stupňuje své nároky na ni samotnou. Běh se stává jakousi obsesí, jež ústí v mnohonásobnou sebedestrukci.

Opakované návštěvy Nepálu dávají běžkyni zamýšlet se nad věcmi nepozemskými a nadpozemskými. Hawkerová proniká do filozofických tajů smyslu lidské existence. Zároveň však nedokáže vzdorovat svému tvrdohlavému já, tlačícímu ji po horských běžeckých stezkách neustále kupředu a stále rychleji.

Svým způsobem je její příběh přeci jen krátký, nebo spíše zkrácený. Nemá totiž pevný, jednoznačný konec. Příběh stále pokračuje. Pro nejtěžší chvíle svého života nachází Hawkerová průvodce Richarda. Z bolestí se rodí nový závod Ultra Tour Monte Rosa v oblasti, kterou si zamilovala již jako dítě a kterou mnohokrát navštívila. Co bude dál? Kam ještě zanesou vody oceánu života Lizzy Hawkerovou? To zůstává tajemstvím. Její zvyk nebojovat se změnami, ale aktivně se jim přizpůsobovat, dává tušit, že další cesta bude neméně zajímavá.

ČETLI JSME TAKÉ:Zátopek ...když nemůžeš, tak přidej Christopher McDougall - Takoví normální hrdinové Běžecký rok. Aneb s úsměvem se běhá líp. Před tím neutečete!