Rubriky:

Běžkyně sobě

Byla nervák, vše se změnilo. Češce pomohla i premiéra na Novém Zélandu

19. června 2016 08:55 - Praha

Nebavil ji, nezajímal, prostě vzduch. Běh byl pro třicetiletou Šárku Plecákovou tabu, planeta, které se netočila na její dráze. Už tomu tak není. Změna přišla v roce 2014. A to pomalu, i chůzi vkládala do tréninku, ale našla se, tělo si navyklo, získalo chuť. Teď? Její hlava plánuje ultra. „V mém životě se změnilo asi všechno,“ přiznává žena, která si vyzkoušela maratón i na Novém Zélandu.

 

Archiv: Šárka Plecáková

Stačí si přidat Běhání na Seznam.cz a neuteče vám žádný zajímavý článek.
Přidat na Seznam.cz

Kdy jste začala běhat?

V srpnu 2014, hlavní důvod asi byl, že jsem chtěla něco shodit, takže jsem začala posilovat a hledala jsem k tomu nějakou aerobní činnost, která by uspíšila efekt.

Těšila jste se na běhání?

Musím uznat, že mě běh nikdy před tím nebavil, nezajímal. Nebyla jsem schopná uběhnout kilometr, ale našla jsem aplikaci na chytrý telefon, která "učila" běhat. Pro začátek jsem běhala indiánský běh a postupně ubírala chůzi a přidávala běh.

Co bylo v tomto období pro vás nejdůležitější?

Začátek byl díky tomu, že jsem to vzala pomalu, hodně zábavný. A co pro mě bylo asi nejdůležitější, byly výsledky – viděla jsem, že se zlepšuju skoro každý den, to pro mě bylo velkou motivací. Začala jsem si víc věřit a chtěla zkusit, jestli uběhnu deset kilometrů. To se povedlo někdy v říjnu. V ten okamžik jsem se rozhodla, že se přihlásím na pražský půlmaratón. Kdybyste se mě zeptal před dvěma lety, jestli si myslím, že budu schopná uběhnout maratón, tak bych se od srdce zasmála.

Jak reagovalo okolí na vaše rozhodnutí?

Spousta lidí mě podporovala, ale myslím si, že to bylo pro mnohé překvapení. Hlavně to, že jsem u běhu vydržela, protože jsem se dost často pro něco nadchla, ale po měsíci mě to přestalo bavit. Na běhu jsem si ale vypěstovala závislost.

Nepodlehla jste ve vašem rozhodování také tomu, že hodně lidí běhá?

Jak už jsem řekla, o běh jsem se nezajímala do doby, než jsem byla schopná uběhnout pět kilometrů. Potom jsem začala zkoumat, co a jak dál zlepšit a zjistila jsem, že je to hodně oblíbený sport. Mám jednoho kamaráda, co v tu dobu trénoval na maratón. S ním jsem se o svém novém koníčku hodně bavila, ale v mém okolí se nikdy moc běžců nevyskytovalo.

Měla jste v počátcích problémy?

Ani bych neřekla. Možná s dechem, protože člověk musí napřed přijít na to, jakou rychlost je schopen zvládnout, takže se učí poslouchat své tělo. Potom jsem měla ještě malé boty, takže se mi dělaly puchýře na prstech.

Kolik jste uběhla na poprvé?

Na poprvé indiánem asi čtyři kilometry, a co se týče prvního ryze běžeckého výkonu, tak to mohlo být tak pět.

Kolikrát týdně běháte?

Teď se připravuju na svůj první ultramaratón (Jizerská 50), takže běhám 5krát týdně. Během týdne silnici mezi 8 – 12 kilometry a o víkendu delší běhy. To se snažím vyjet z Prahy ven, takže buď běhám v lese v okolí rodného města, a nebo jezdím na závody.

Jaké?

Mám za sebou tři půlmaratóny, dva maratóny a letos jsem se pustila do celého seriálu Běhej lesy. Ještě přemýšlím o horském půlmaratónu v říjnu, ale napřed uvidím, jak dopadne ultra v září. Mám radši menší akce, kde je málo lidí, třeba jako můj první maratón, který jsem běžela na Novém Zélandu, kde bylo asi 45 lidí. Bylo hrozně fajn, že mě na začátku povzbuzovala slečna, co ten maratón nakonec vyhrála. Celkově ta atmosféra byla příjemnější než na velkých akcích.

Co vám dává konkurence při závodech?

Baví mě hlavně to, že se potkám s lidmi, co mají rádi to, co já a rozumí mi na trochu jiné úrovni než moji kamarádi, co neběhají. A taky se podívám na místa, kam bych se třeba za jiných okolností nedostala.

Máte už něco odběháno, co se ve vašem životě změnilo, jestli tedy něco vůbec?

Změnilo se asi úplně všechno. Začala jsem se starat víc sama o sebe, dala jsem výpověď v práci a strávila půl roku cestováním po Novém Zélandu a Austrálii. Hlavně po maratónu se hodně změnil můj pohled na svět. Člověk má najednou pocit, že dokáže cokoliv a hlavně tomu opravdu věří. A vliv na zdraví to samozřejmě má taky, ale pro mě je asi důležitější ta psychologická stránka. Dřív jsem byla hodně nervák a rychle jsem se rozčílila, teď mám pocit, že jsem mnohem klidnější a vyrovnanější.

Jaké jsou reakce okolí po změně?

Máma se mě po druhém maratónu ptala, jestli už mi to nestačilo, jestli už toho bláznovství nechci nechat (smích). Ale vážně, ráda bych si myslela, že jsou na mě rodiče a kamarádi pyšní, ale nechci, aby to znělo namyšleně. Běh pro mě hodně znamená a jsem si vědoma toho, že tím trávím spoustu času a musím svůj program přizpůsobovat dlouhým běhům a závodům, ale řekla bych, že mi okolí fandí.

Co vy a běžecké oblečení, řešíte hodně?

Nejvíc asi řeším boty, to je největší alchymie. Zbytek oblečení je mi celkem jedno. Ale ráda si kupuju cokoliv, co je s během spojené, takže mám na oblečení a boty a další doplňky zvláštní skříň.

Co plánujete dále?

Jednou bych chtěla zaběhnout něco jako sto kilometrů. Kamarád mi dal knihu "Zrozeni k běhu" od Christophera McDougalla. Ta mě nadchla pro dálkové běhy, takže mým snem je běžet ultramaratón, což si částečně splním letos, pokud vše půjde podle plánu a bude držet zdraví.

Libor Kalous, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Běžkyně sobě

Filtr článků - Běžkyně sobě


Kalendář akcí

Kdykoliv prosinec leden 2018 únor 2018 březen 2018 duben 2018 květen 2018 červen 2018 červenec 2018 srpen 2018 září 2018 říjen 2018 listopad 2018 Všechny typy závodu Méně než 10 km 10km – půlmaraton Půlmaraton – maraton Více než maraton Všechny kraje Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj
Nenalezena žádná událost
-

Místo startu:

Mapa

Čas startu:

Startovné:

Tratě:

Poznámka:

Oficiální stránky

Další akce