Článek
Památný okamžik pro Kanaďanku nastal 19. června. Celkem 77 kilometrů, 11 okruhů a převýšení 6600 metrů. To jako základní a podstatná fakta o závodě a jeho pátém ročníku, který se odehrával blízko Reykjavíku na hoře Esja, která měří 914 metrů.
Vítězka vyrůstala ve Vancouveru, nyní má ale základnu v Torontu, kde běhá a jezdí na kole. Jinak pracuje na plný úvazek ve výzkumu veřejného zdraví. Nezajímá ji jen běhání, nepohrdne také triatlonem. K výhře jí možná pomohl i její pes, kterým je islandský ovčák. „Tak jsem udělala závod, který bude pro všechny příští rok mnohem jednodušší," žertovala na svém facebookovém profilu.
Ohlasy velkých díků
„Gratuluju Alison! Viděla jsem fotky, je to šílený úspěch! Velmi působivé." „Úžasná práce Alison. Vyhrála jsi kámen na podstavci - nejlepší cenu vůbec." „Naprosto úžasné Alison! Těším se, až o tom všem uslyším." „Neuvěřitelné!!! A působivé! Gratuluju!!!" To je jen pár vzkazů, které běžkyně po svém výkonu obdržela.
Ytsmanová nepředvedla náhodný výkon. Při takové vzdálenosti a převýšení to ani nejde. Před soutěží na Islandu byla navíc součástí Nous Bruce Project, kde ryze ženské patnáctičlenné družstvo zaběhlo 900 kilometrů za 5 dní, 17 hodin a 56 minut.
Ve 64 letech také 77 kilometrů zvládl
Stejnou trasu zvládl i Ágúst Kvaran, kterému bude letos 64 let. Na trati si protrpěl 14 hodin, 34 minut a 8 sekund. „Musím přiznat, že jsem velmi rád, ale jsem vyčerpaný. Bylo to těžké, na začátku jsem běžel příliš rychle, poslední dva okruhy jsem byl dost unavený," přiznal běžec po závodě.
Údajně první a poslední cesta z jedenácti okruhů, které jsou na závodníky nachystány, jsou nejhorší. „Nejtěžší bylo číslo osm a devět. Pak ještě asi dvě, tři smyčky," dodal Kvaran, který dal své první stokilometrové ultra v roce 1998.
