Článek
Je jen pár závodů na celém světě, kde lze vyhrát víc než (český) průměrný plat. Znamená to obětovat dobrý výkon na některém z prestižnějších podniků nebo narušení přípravy přejezdem mezi kontinenty a klimatickými pásmy.
Mistrovství světa na 24 hodin a 100 km stejně jako Spartathlon nebo (v USA stále ještě oceňovanější) 100mílovka Western States jsou závody bez peněžních cen. Shrnuto a podtrženo: Na naprosté většině závodů ani absolutní vítězství nepokryje startovné, a to už vůbec nemluvě o nákladech na cestu, ubytování nebo závodní boty.
Nezoufejte! Až si odběháte svých pomyslných deset tisíc hodin a dostanete se do světové špičky nebo budete aspoň dostatečně slavní, začnete dostávat nabídky odpuštění startovného, ubytování a možná i proplacení cesty na závody typu Skoro-Světový-Pivovar-Mistrovství-Něčeho. Ještě dříve získáte možnost propagovat oblečení nebo doplňky stravy, ale obvyklá cena za takovou práci je jen výrobek sám. Zdá se to málo?
Zde je vysvětlení: Ultra-běh je v České republice podobně slavný a obskurní, jako králičí hop (ke králičím bobkům v diplomových pracích zde nepřihlížíme ‒ pozn. red.). Oba jsou to pěkné sporty s obdobným zastoupením na pelhřimovském festivalu kuriozit. Naproti tomu, nespočetně youtuberů dokáže svými příspěvky oslovit o dva řády víc potenciálních zákazníků než ti nejkrásnější z českých ultras. Musíte být opravdu, ale opravdu slavní – což lze dosáhnout snadněji mimo ultra – abyste si rozumně vydělali třeba vlastní kolekcí oblečení nebo propagací něčeho, co s běháním nesouvisí vůbec.
Také se můžete stát trenérem nebo vydat vlastním nákladem knížku. Když se knížka podaří, nepřilepšíte si moc, ale může to být zajímavá cesta. Pokud dokážete získat tucet platících ultra-svěřenců, stanete se materiálně nejúspěšnějším členem české ultra-komunity a s odřenýma ušima dokážete zaplatit nájem mimo Prahu. Bude se vám smát každý tuctový kondiční trenér z posilovny.
Udělejme tlustou čáru za červenými čísly účtů a pišme o slávě. Nejprve její pracovní definice: „Sláva je, když jste známý, mluví se o vás". Ano, to je ono. Sláva je něco docela jiného než úspěch! Sláva je o množství a je veřejná, úspěch je o kvalitě. Sláva může být vedlejším produktem úspěchu, ale slávu lze také budovat. To je v případě tak okrajové aktivity, jakou je ultra, jistější cesta. Jak na to? Když opomenu, že sláva je polní tráva (a usilovat o ni považuji za ztrátu času), tak základní způsoby jsou dva. Můžete propagovat nějaký výrobek a ten se oplátkou stará jak o propagaci sebe sama, tak i vás. Konkurencí budou především oni zmiňovaní youtubeři. Jsou mladší a vtipnější.
Doporučuji odlišit se propagací výrobků pro staříky. Něco typu: „Na ultra jsem kvůli zácpě vždy hodně ztrácel vysedáváním, ale díky magickým účinkům produktu XY se na to můžu vy...t opravdu rychle. Ha, ha, youtubeři, můj humor je tak sofistikovaný a vyspělý!!!"
Druhý způsob: Najděte si závod nebo výzvu, která se snadno překonává a kde je malá konkurence. Zúčastněte se nebo si to sami zorganizujte ‒ a vyhrajte! Pokud už si to připravujete sami, nezapomeňte zařadit nějaký obtížně opakovatelný prvek. Bude to překážkové ultra? Propagujte výrobce traktorů, běhejte přes jejich pneumatiky z legendárního modelu, který se už nevyrábí. Po výkonu darujte pneumatiky do muzea! Bude to nějaký přeběh, třeba v květnu? Nepropagujte to a počkejte si, až začne na pět minut sněžit. Pak odstartujte! Pokud váš čas někdo překoná, vždy můžete říct: „Ten přeběh je sice těžký, ale pravé mistrovství je běžet to v tak hrozných podmínkách."
Jak vidíte, sláva v ultra na Vás čeká na každém kroku. Chce to jen trochu trénovat a nebát se připlatit si!
