Hlavní obsah

49 dní do maratónu. Stěhovací šerpa, který dal dvakrát Shanghai Tower v Číně

Libor Kalous, René KujanSport.cz

Jako šerpa, který s nákladem na hrbu a v rukou si razí cestu k výšinám. I tak může vypadat trénink na první maratón v životě. Stačí jedno stěhování, které vám nečekaně okoření klasický běžecký trénink. Žádný výtah, levá střídá pomalu pravou, metráky knížek směřují tam a zpátky. Co metráky, tohle byly tuny. Přitom nešlo o Městskou knihovnu v Praze. To jen jeden knihomol měnil hnízdo a já se k tomu přichomýtl.

Mladíci pokořili bez jištění druhou nejvyšší budovu světa

 
Článek

Po otření čela a odnesení posledních lyží a žehlicího prkna jsme odhadli, o kolik jsem si navýšil tréninkové dávky. Po zvolení střední cesty jsme došli k počtu 240 pater, což je 4320 schodů. Například Shanghai Tower v Číně má 127 podlaží a dosahuje výšky 632 metrů.

Libor Kalous a René Kujan jsou redaktoři Běhání na Sport.cz. Libor s běháním začíná, René s ním zatím ještě nekončí. Jeden nemá téměř žádné běžecké zkušenosti, druhý třeba oběhl ostrov Island stylem 30 maratónů za 30 dnů. Libor trénuje na svůj první maratón, René mu pomáhá při přípravě a přispěje i dobrou radou. Dá to ten Libor pod čtyři hodiny?

Numericky jsme si tento kolos, který patří mezi nejvyšší na světě, vyšlápli téměř dvakrát. Naštěstí jsme na tréninkový výstup potřebovali tři stěhovací dny. Tři dny, kdy stehna a plíce dostávaly zvýšené dávky. Pro běhání ideální.

René: Libor to bere zodpovědně a k předepsaným tréninkům si přidává ještě další dávky. Silovému tréninku by se sice v rámci přípravy měl věnovat jen jednou za týden, ale budiž. Třikrát za sebou, za to už ho nepochválím, ať mi Číňani odpustí. Fyzicky jsme už opustili ideální level přípravy, nicméně, když tak koukám v kanceláři na Libora ‒ srší sebevědomím. Takže to vlastně nemuselo být až tak úplně marné. Jak všichni asi tušíme, hlava, psychika je to, co v konečném důsledku rozhoduje o úspěchu či neúspěchu.

Pokud byste chtěli vidět, jak to vypadá na vrcholku Shanghai Tower, vězte, že jde o neuvěřitelný pohled, který se jen tak nezapomíná. Před rokem si to dvojice Vadim Machorov a Vitalij Raskalov prubla a pořídila ohromující záběry. Tam bych nestěhoval.

Ale zpátky ke klasickému běhání, které je přece jen patrně bezpečnější. Minulý týden jsem bojoval s časem a distancí čtyřikrát - 10, 7, 8 a 7 kilometrů a navštívil jsem také fyzioterapeutku. Myslel jsem, že jsem vcelku zdravý jedinec, ale po více jak hodinové prohlídce mi bylo řečeno pár poznatků o zkrácení a opuchlosti lýtek.

Na to konto se má lýtka na pár dní proměnila v barevné omalovánky - byly mi „nažehleny" tejpy. A musím uznat, pomohly. Nepátrám po detailech léčebného účinku, hlavní je, že bolest při běhu téměř zmizela. Občas se dějí zázraky. Ale běhat už musím prý sám.

René: Jo, jo, k lékařům neradno choditi, oni na vás vždycky něco najdou. No, hlavní je, že tejpování zabralo a Libor už se nemá na co vymlouvat. Tak si dnes dáme zase o něco více, rekordních jedenáct kilometrů. Tolik Libor ještě nikdy neběžel. Půlmaratón se blíží, plány nám nic nezkříží!

Tento týden se vydám zase o kus dále. Nakoukl jsem do kalendáře, kde mám kilometráž pro následující týden. Pokaždé čekám překvapení, že třeba volno, ale ne. Zatím to vypadá na téměř čtyřicet kilometrů ve čtyřech trénincích, což značí opět stejný výsledek - méně chuti na maso a nějaké to deko váhy dolů.

P.S. Tento týden nestěhuju.

Reklama

Související témata: