Článek
Karol i Honza začínají zapadat do našeho běžeckého kolektivu a oba se svorně, nadšeně a plni elánu podílejí na našich trénincích a soutěžích. A Libor už je zase za rebela! Tentokrát jsme se opět ocitli na radotínském oválu a za mohutného fandění přihlížejících kopáčů jsme zahájili další trénink.
Náš hrdina
Celý štáb přišel o boty a my zažili nejkrušnější chvíle našich životů. Nejdříve to vypadalo, že Jan Tuna bude za největšího měkkýše, ale ukázalo se, že i v těle ne nepodobném olihni se může skrývat tuna zarytého odhodlání a nezlomné lásky k bolesti. Honza byl poslední, aby se mohl stát prvním. Ukázal, že to jde. Byl nám motivací i morální podporou po celou dobu natáčení. A už se na něj zase těšíme.
Noční můra
Karol tentokrát hrála na nenápadnou strunu. Kdo totiž příliš vyčnívá, tomu může... třeba i narůst hřebínek. Červený. A tomu se naše kolegyně opravdu chtěla vyhnout. Svou práci ve startovním poli odvedla dobře a důstojně, i když zpočátku vůbec nevěřila, že by to dnes nebyl jen jeden velký nepěkný sen. Noční můra.
Konec dobrý, všechno dobré?
Kdo nakonec nejvíce trpěl, byl Libor. Seznámil se s kuřetem tak intenzivně, až mu to nebylo příjemné. Ale hned po převlečení to byl zase on. A když v přilehlé hospůdce začali nosit lákavě vonící smažené sýry, mohli jsme se tomu všichni od srdce zasmát. Než nám ten dutý sval zase sevře strach: Co bude příště?!
