Článek
Když mu bylo třiašedesát let, zaběhl maratón v Londýně v čase dvě hodiny a 41 minut. Ano, pouhé 2:41:16! Nyní o téměř dvacet let později z běhání neubírá, stále ho naplňuje. "Nechci přijít domů a mít tam někoho, kdo mi bude utírat zadek," prohlásil rezolutně vitální běžec pro southwales-eveningpost.co.uk.
"Obě moje sestry zemřely na Alzheimerovu chorobu, obávám se, že může přijít i ke mně. Budu pokračovat, nebudu chtít žít, když dostanu Alzheimera. Takže já se nebojím, jestli umřu při běhání," má jasno i v tomto směru Smith.
Ano, je na běhání závislý, vše začalo, když pracoval jako řidič kamiónu. Navzdory od jiných závislostí, on nikoho svoji drogou neobtěžuje, nedrancuje zdravotnický systém. "Školu jsem opustil v patnácti letech, takže jsem neměl dobré vzdělání, celý život jsem musel tvrdě pracovat."
Stále hledá nové výzvy
Vždy se točil kolem fyzické práce. Po ukončení vojenské služby začínal na železnici, poté přišlo převážení zboží. Dlouhé hodiny v kabině, točení volantem, tisíce kilometrů v sedačce, takže hledal uvolnění, které by mu rozproudilo a srovnalo tělo.
"Nemohl jsem jezdit na kole, tak jsem začal běhat," vysvětlit prapočátky svého koníčku, které propojil s druhou vášní - cestováním. Proto rád vyhledává závody, které mají jméno, zvuk a šmrnc. "V Londýně jsem běžel desetkrát, také jsem běžel v New Yorku, Paříži, Aténách, častokrát také v Německu, Švýcarsku a v Rakousku. Tohle je můj způsob života," je spokojený.
"Vím, že moje tělo je pomalejší, ale můj mozek hledá stále různé výzvy. Stále se dívám dopředu." Na jeho věk určitě pozitivum, které mu usnadňuje život. Navíc nekouří, nepije. Netrénuje už nijak tvrdě, přesto šest dní v týdnu běhá. A běhání v parku doporučuje jako skvělý způsob pro udržení kondice. "Parkrun je velmi populární po celém světě. Pokud se vám nelíbí běhání, choďte. To je také dobré," vzkazuje dobře naladěný Smith.
