Článek
Co všechno se v našem těle děje, když sedíme? Po zaparkování těla do židle na delší dobu můžeme pozorovat zkracování svalů propojujících dolní část páteře a pánev s našima nohama. Zároveň dochází k přílišnému natahování našich hýžďových svalů a jejich oslabování. Celou dobu je držíme pěkně rozpláclé a odkrvené. A správný běžecký pohyb vychází právě z hýždí. Poté co se po hodinách vysedávání zvedneme ze židle a vzpomeneme si na to, že jsme vlastně zástupci druhu „člověka vzpřímeného", naše pánev a páteř se nevrací ihned a automaticky do své vyvážené pozice. Náš postoj spíše připomíná odlitek židle nebo křesla.
Naštěstí si lékaři tyto souvislosti začínají uvědomovat. A nejen oni. Vzpomeňte na Deana Karnazese, výjimečného běžce a vytrvalce ‒ ze svého pracoviště židle prostě odstranil. Nyní pracuje zásadně vestoje. Asi ten zažitý názor znáte také, že člověk, chce-li se soustředit, musí sedět. Ukazuje se, že spíše opak je pravdou. Lékaři a pedagogové ze Spojených států shodně hlásí: Pokud student přejde ze sedu do stoje, úroveň jeho koncentrace okamžitě roste. A některé školy se toho chytají a začínají takříkajíc od podlahy. Experimentují ‒ a nutno podotknout, že s velkými úspěchy a k radosti žáků ‒ s vysokými školními stoly, u nichž děti stojí.
Sedím, tedy jsem?
Pozice sedícího myslitele se brzo stává permanentní a nedokážeme ji úplně setřást ani při pohybu. Výsledkem jsou například stále častější výhřezy plotének. Jeden výzkum provedený v Británii tvrdí, že i elitní běžci nasedí v průměru přes deset hodin denně! Na našich zadcích strávíme více hodin než poleháváním v posteli. Navíc se zjišťuje, že pohybové vzorce bývají sezením značně narušeny již od druhého stupně základní školy.
Sedavý způsob života nemá za následek pouze změny našeho pohybového aparátu. Zasažen je jím také náš metabolismus. Rapidně například klesá produkce enzymu, který se váže na tuk a transportuje jej ke svalům, aby mohl být využit jako zdroj energie. Pokusy ukazují, že ani půlhodinový trénink nemá takový účinek, aby zneutralizoval mnoho hodin vsedě. Více než čtyři desítky studií potvrzují přímou vazbu mezi prosezenými hodinami a výskytem úmrtí všeho druhu, nejen ve vztahu s cukrovkou, rakovinou nebo kardiovaskulárními chorobami.
Jak to vidí NASA
Doktorka Joan Vernikosová, dříve vedoucí pracovnice jedné z divizí NASA má po dlouhých letech pozorování a výzkumů zcela jasno: „Klid na lůžku by se neměl, s výjimkou několika opravdu unikátních případů, aplikovat ani ve zdravotnické praxi. Dlouhodobé sezení je hned druhé největší zlo. Naše těla nejsou stavěná na to, aby po dlouhou dobu vysedávala." Doporučuje sezení přerušovat tak často, jak to jen situace umožňuje, alespoň každých 20 minut.
Dobrou zprávou z nemocničního prostředí je ovšem ta, že negativní účinky dlouhodobého sezení lze zvrátit. A to pohybem, cvičením, běháním. Ovšem nesmíme si představovat, že dvacetiminutový běh nějak výrazně zahýbe s účinky osmi až desetihodinového sezení. Pojďme udělat takové malé povstání! Povstaňme a hýbejme se! Kdo bude první člověk, který za den strávil více času běháním než sezením?
