Hlavní obsah

Pata, špička, noha... kde je moje vloha? Lepší běžecký styl zcela jinak

Mohlo by se zdát, že diskuze o dopadu přes špičku či přes patu už jsou dávno vyřešené. Není tomu tak. Kromě tohoto drobného příspěvku očekáváme ještě spoustu dalších. Nelze však předpokládat, že budou natolik přínosné jako tyto poznatky britských vědců.

Foto: Profimedia.cz

Diskuze o patě a špičce budou mezi běžci stále živé...

Článek

Některé knihy o běhání z posledních let byly napsány natolik naléhavě a inspirativně, že způsobily obrovskou revoluci v myšlení i jednání běžců, ale také samotných výrobců běžecké obuvi. Dnes už každý ví, že špička je dobrá, pata špatná. A tak lidé přestali dbát na to, jak běhali posledních třicet let svého života, a mysleli si, že zažité zvyky a běžecké techniky změní ze dne na den ‒ a to dokonce bez problémů. Mýlka!

Lidské tělo je úžasný stroj, který dokáže mnohé z toho, na co jste se báli byť jen pomyslet. Má to však jedno ALE. Ale potřebuje na to čas a podmínky, aby se dokázalo přizpůsobit. Pokud chcete prorážet hlavou zeď, je to možné. Ale bude to chtít pár let tréninku. O přenastavení zažitých pohybových vzorců to platí dvojnásob.

Efektivněji, rychleji!

Ano, jednoznačně je dobré na svém stylu pracovat a přibližovat jej jeho vývojovému i ekonomickému optimu. Dopad na patu přináší bolest, přetěžování kloubů a vazů a v neposlední řadě degraduje váš výkon. Dopadnete-li na patu, potřebujete při každém jednotlivém došlapu delší reakční čas na odraz. Vaše chodidlo zůstává déle v kontaktu se zemí, reakční doba se prodlužuje minimálně o ten čas, který potřebujete ještě před dalším odrazem k přesunutí váhy z paty na špičku. Protože z paty se skutečně neodrážíte. A odrážíte-li se, není to, co předvádíte, běh.

Rada nad zázrak

Ale pojďme se na problém zahledět prizmatem britských vědců. Ti tvrdí, že pozornost bychom neměli věnovat ani tak způsobu dopadu, jako spíše kadenci, frekvenci našich kroků. Notoricky známá je poučka o 180 krocích za minutu, která vyplynula z dlouhodobých výzkumů běžeckého stylu těch nejlepších. Dnes ji můžeme snadno měřit pomocí chytrých telefonů, moudrých hodinek nebo digitálních krokoměrů.

Na vysoké frekvenci střídání levé a pravé nohy skutečně cosi je ‒ čím rychleji budou vaše kroky pleskat o zem, tím kratší je děláte. A čím kratší kroky děláte, tím blíže těžišti těla dopadáte. A čím blíže těžišti dopadáte, tím více používáte přední část chodidla. A bum ‒ problém vyřešen! Pokud se tedy nepokusíte dělat dlouhé, pomalé kroky s dopadem na špičky. To si vás ovšem na oválu snadno spletou s klusajícím koníkem a než se nadějete, bude vám na zádech sedět žokej Váňa...

Vědci z ostrovní říše tedy radí opustit obsesivní pozorování dopadu svých chodidel a raději se věnovat zvyšování kadence. Zní to téměř jako zázračná rada, protože spoustu svých běžeckých problémů vyřešíte, aniž byste na ně museli vůbec myslet. A to už za to stojí, ne?

Měřili jste si někdy frekvenci kroků?
Ano, měří mi ji pravidelně můj sporttester.
25 %
Už se mi to někdy přihodilo.
21,3 %
Ne, fakta mne nezajímají. Běhám zásadně pro radost.
53,7 %
Celkem hlasovalo 80 čtenářů.

Reklama