Hlavní obsah

Třicet případů majora Maratonmana (druhá desítka)

Praha

Major Maratonman opět zasahuje. Běžecké podsvětí kuje nekalé plány a zkouší připravenost příslušníků. Po první desítce tipů a rad tu pro vás máme druhou nálož. Aby vás nic a nikdy nepřekvapilo ‒ a když, tak pouze pozitivně. Ale máte pravdu. Poctivě trénujte, užívejte jara a ono už to nějak dopadne. K tomu nechť nám dopomáhají všichni Maoři, ehm, majoři.

Foto: RunCzech

Zobnout, nebo nezobnout? Toť otázka!

Článek

Tkaničky zavázat teď!

Důkladně si ještě před startem zavažte tkanice u bot. Nemyslím tím, že byste je měli utáhnout tak, až se vám zaříznou do nártů a nohy budou od poloviny bérců fialovět. Jen je zkuste zavázat tak, aby to s vámi vydržely až do cíle. Nebojte se dvojitých uzlů a nebojte se je mít utažené spíše volněji. Noha totiž během dne mění tvar i velikost - při několikahodinové námaze trochu oteče a ráno svěží a napružené klenby trochu povolí (chodidlo se malinko roztáhne do délky i šířky). Totéž ale možná udělají i vaše tkaničky. Zkrátka chce to trochu cviku a pokusů. Nebo si pořídit bezproblémový rychlozavazovací systém. Nebo běhat naboso.

Už jsme psali
První desítka

Zahřátí

Amatérští běžci často volí taktiku zahřívání během prvních pěti kilometrů maratónu. Ti ambicióznější pobíhají v koridorech do posledních chvil před startovním výstřelem. Možná nejlepší je zlatá střední cesta. Třeba z tramvaje poslední dva kilometry na start vyklusat a trochu prohřát tělo. Komu to vyhovuje, může se i lehce a opatrně protáhnout. Do žádného velkého strečování se raději nepouštějte, těsně před závodem v tomto směru už nic nedoženete.

Globální Problémový Systém

Své GPS přístroje zapněte včas, ať ještě pět kilometrů po startu nelovíte signál. Zmáčknout tlačítko start na správném místě, ve správný čas ještě není takový problém. Zkuste na své přístrojové miláčky myslet i v cíli a - pokud je tedy používáte - v pravý čas také zastavit. Já na to pravidelně zapomínám. Ještě že nám organizátoři sdělují oficiální časy!

Povzbuzení

Zapomeňte na nelegální preparáty, nic si nepíchejte, nešňupejte ani nesypte. Raději si vzpomeňte na své příbuzné a známé a rozestavte si je na strategických místech po trati. Ti šikovnější z nich vás dokážou povzbudit třeba i na pěti různých místech vašeho martýria. Největší „nakopávače" si nechte na konec. Pár kilometrů před cílem nějaké to povzbuzení jistě oceníte. Jeden můj závod třeba zachránila sličná slečna rozdávající před svým obchůdkem šampaňské.

Startovní pozice

Nejde ani tak o to, jakou nohou vyrazíte napřed, jako spíš o vaši lokaci v poli běžců v době výstřelu ze startovní pistole. Kdo běží více zepředu, tomu ostatní méně překážejí v rozletu. Neváhejte přijít na start na poslední chvíli, cpát se zezadu až mezi elitu, šlapat všem ostatním neomaleně na nohy a když to jinak nepůjde, použijte rázně i své lokty. Ne, samozřejmě si dělám legraci. Z vás i z těch, co to skutečně tak dělají. Mějte na paměti, že ze všeho nejdůležitější je radost, kterou vám běh přinese. A zda jste doběhli jako první, nebo jako poslední, je z pohledu vesmíru úplně, ale úplně jedno.

Startuj jako šnek, finišuj jako gepard

Všude a všichni říkají: Pozor na start, nepřepal ho! A my se pak rozběhneme, muzika řve, diváci ječí, všichni kolem nás upalují jak s hořící koudelí u zadku, takže to samozřejmě taky napálíme. Takže já vám už můžu říct jen jediné - klidně pořádně zaberte na začátku a klidně se po pár kilometrech utavte. Dokud to sami nevyzkoušíte na vlastní kůži, stejně nikomu věřit nebudete. A podruhé už budete moudřejší.

Tempo

Ideální by bylo, kdybychom po celou dobu závodu dokázali držet stabilní tempo. Tak totiž dokáže naše tělo pracovat nejoptimálněji. Zpočátku to určitě moc nepůjde, ale budeme se o to snažit. Když už máme stanovený velmi realistický cíl, může nám s udržováním stabilního tempa pomoci virtuální partner ve sportovních hodinkách, mobilní aplikace, skupinka stejně smýšlejících běžců nebo vodiči (tempo-machři), jež na mnoha závodech poskytuje organizátor. Dřevní řešení je pásek s mezičasy na ruce a každý kilometr kontrolovat podle stopek.

Občerstvení není obžerstvení

Dobří organizátoři se více než hodně snaží, aby měl závodník všeho dostatek. Voda, ionťáky, čaje, koly... k pití. Banány, pomeranče, jablka, čokoláda, cukr, sůl, müsli-tyčinky, energetické gely... k jídlu. Ne vždy je ale třeba, abyste všechno z nabízeného využili a okoštovali. Mohlo by to být kontraproduktivní. Držte se stravovacího vzorce nastoleného při vašem tréninku a aktuálními pochody vašeho těla. Nezastavujte se na začátku běžeckého švédského stolu, ale až na jeho vzdálenějším konci, ať si s ostatními běžci nepřekážíte. A pokud možno se nezastavujte vůbec. Přejděte třeba do mírného klusu nebo chůze. Zabezpečíte tak plynulost provozu a vaše svaly tolik nevytuhnou.

Jez do polosyta, pij do polopita

Nabídka tekutin je většinou přímo přepestrá. Neznamená to ale, že byste měli vypít vždy a všechno. Většinou ani není nutné zastavovat na úplně každé občerstvovací stanici. Naslouchejte svému tělu a držte se zažitých zkušeností z tréninků. Ušetříte tak i čas jinak nutný na neustálé odskakování do roští. S tuhou stravou během závodu si začínejte až v okamžiku, kdy už není jiné řešení. Většinu látek z tuhé stravy tělo stejně nestačí zpracovat dříve, než dorazíte do cíle.

Nedovolený doping?

Pokud na občerstvovačkách nenabízejí vaše oblíbené pochutiny, můžete se domluvit se svými fanoušky, že vám na trať donesou vaši oblíbenou kávu, vychlazené pivo nebo párek v rohlíku. Pokud jste ale profesionálové, pozor! Takové počínání je zhusta zakázáno a může vést k diskvalifikaci. U amatérských běžců je povětšinou bez problémů tolerováno.

Reklama

Související témata: