Rubriky:

Ladíme

RUNNÍ KÁVA: O sekané a rekordech

18. července 2016 08:38 - Kokořín

Říká se, že člověk je to, co jí. A nebo taky, že se člověk pozná podle toho, co čte. Ale to sem teď netahejme, protože já čtu stejně jen knížky o běhání. Na žádné jiné nemám čas. Zase až tak daleko tím vlakem nedojíždím. Takže zpátky k tomu jídlu. Člověk by se prostě měl cpát adekvátně tomu, co pak bude od svého těla vyžadovat. Říkají odborníci. No, a když se třeba v tom vlaku po ránu rozhlídnu, tak mi je spousta lidí nápadných. Na co se asi připravují? říkám si. Mají tolik zásob v tukových lalocích, že by z fleku mohli nastoupit k nějaké meziplanetární misi - několik světelných roků letu v meziplanetárním prostoru bez možnosti řádného stravování.

 

Profimedia.cz

Stačí si přidat Běhání na Seznam.cz a neuteče vám žádný zajímavý článek.
Přidat na Seznam.cz

No, to my běžci jsme na tom častokrát zcela opačně. Zdá se, že idolem našeho světa, zvláště pak toho rychlého a vytrvalého, je něco, co se podobá reklamě na Dachau. Zato ale jíme dobře a uvědoměle. Snažíme se jíst jenom ty zdravé věci. Samé to eko, bio, z farmářských trhů nebo od tetičky ze vsi, která by tomu prasátku jistě nic špatného nedala. Asi se hýbeme vážně hodně, protože to zase všechno vyběháme a ukládat do tukových polštářů a duchen není co. Někdo třeba ještě blbne se suplementy, výživovými doplňky, sportovními nápoji a gely. Já na toto moc nejsem. Nikdy jsem nebyl příliš líný se pořádně najíst a ještě stále mám pocit, že pořádné jídlo prostě tak nějak lépe chutná než všechny ty uměliny.

ČTĚTE TAKÉ: Chcete běhat do sta let? Buďte jako veverky!

Když se ale připravuju na něco náročnějšího, i já začnu trochu blbnout, přidávám si zeleninu, ovoce, hlídám si glykemické indexy a podobné cypoviny. Ale i ve dnech zcela všedních se ke svému tělu a žaludku snažím chovat slušně. Znáte to, domácí vyvážená strava. No a tuhle jsem byl s pár kamarády na Kokořínsku a zavítali jsme do dieteticky samozřejmě úplně nevhodné restaurace v Dřevčicích. Nedostaly mě naleštěné stoly, vytříbená výzdoba lokálu nebo záruka několika michelinských hvězd. Dostala mě Martinova (to je ten bodrý pán, co mu restaurace patří a obsluhuje v ní) zmínka o tom, že má domácí sekanou a že se ji konečně naučil dělat tak, aby s ní byl spokojen. Opatrně jsem si objednal 20 deka na talířku s okurkami, hořčicí a chlebem. A pak počkal dvě za studena chmelené dvanáctky, co to se mnou udělá. Byla kouzelná. Čerstvá, nešizená, s tajnou směsí bylin. Kamarádi už byli na odchodu, a tak jsem je požádal o odpuštění. Já se ještě zdržím.

Runní káva [čti „ranní káva"] je takovým seriálem volnějších úvah a zamyšlení, no zrovna takovým tím čtením k ranní kávě. Může to být čtení nenáročné i hloubavé přesně podle toho, jakou hloubku mu zrovna budete chtít přisoudit. Chutná nejlépe v houpacím křesle, s trochou mléka a skořice.

Dychtivě jsem vyhlížel dalších 200 gramů pravé domácí sekané a v běžecké paži potěžkal poslední orosenou dvanáctku. Přátelsky jsem pohovořil s majitelem Martinem, v klidu si vychutnal božskou krmi i slastný mok a vyrazil. Běhání mám už hluboko ve své krvi, takže mi na mysl ani nepřišel jiný druh pohybu než právě běh. Trochu mě potrápila myšlenka, jak asi rozpohybuju to necelé půlkilo sekané a tři škopky, ale prvních pár kroků odsoudilo pochyby do věčných lovišť. Nohy se rozkmitaly ve vysokém tempu. I do těch kopečků jsem měl rychlost jistě kolem čtyř minut na kilometr. Nic mi nevadilo, že v podpaží mám plastovou láhev s dalšími třemi dvanáctkami pro přátele a v druhé ruce toho času nepotřebnou bundu. Letěl jsem. Runners high, to slastné opojení pohybem, tentokrát nepřišlo po desítkách kilometrů, ale během několika kroků. Já letěl. Chodidla se téměř nedotýkala rozbrázděné polní cesty a jen ji tak zlehka hladila, aby případného náhodného pozorovatele odradila od myšlenky, že se zde odehrává něco nadpřirozeného. Jen já a ta cesta jsme věděli, že bych stejně tak mohl letět bez jediného pohybu. Stačilo by prostě jen trochu rozpažit ruce... Nebo kdo ví, třeba mě taky mohli příští ráno najít v kopřivách.

Ano, říkám si, tohle je ta radost, pro kterou běhám. Ta radost, jež někdy přichází až v závěru maratonu. Ta radost, jíž někdy předchází dlouhé hodiny trápení a dřiny. Ta radost, která někdy dělá strašlivé drahoty, ale nakonec se vždycky objeví... alespoň lem jejího roucha v přivírajících se dveřích. To je má droga a má motivace. Čert vem všechny vteřiny, rychlosti, srdeční rytmy, kadence a co všechno vlastně ta dnešní sportovní technická udělátka měří. Čert vem rekordy a vítězství. Vítězství je velmi omezené, vyčleněné pro jednotlivce. Radost je neomezená. Je pro všechny a nezáleží na tom, že jí má někdo v cíli plnou náruč, stejně zbyde i na ostatní a ten týpek nebo ta týpkyně vedle si jí i tak můžou domů odnést, kolik unesou.

Až dopijete svou ranní kávu, zkuste si k poslednímu odstavci pustit She's my heroine od Skunk Anansie. A pak si ‒ ještě lépe ‒ jděte zaběhat. Ta radost je tam venku. Je naší hrdinkou i naším heroinem.

René Kujan, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ladíme

Filtr článků - Ladíme


Kalendář akcí

Kdykoliv prosinec leden 2018 únor 2018 březen 2018 duben 2018 květen 2018 červen 2018 červenec 2018 srpen 2018 září 2018 říjen 2018 listopad 2018 Všechny typy závodu Méně než 10 km 10km – půlmaraton Půlmaraton – maraton Více než maraton Všechny kraje Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj
Nenalezena žádná událost
-

Místo startu:

Mapa

Čas startu:

Startovné:

Tratě:

Poznámka:

Oficiální stránky

Další akce