Hlavní obsah

Prší a venku se setmělo. Je čas na běžecký pás? ‒ II. část

René KujanSport.cz

Jelikož jsem minule připravil cosi o běžeckých pásech a jejich latentním nebezpečí pro zdraví běžcovo, nedalo mi to, abych řečené a mnohokráte experty přeříkané pravdy neodkvačil opět vyzkoušet sám na sobě. Tentokrát slovo dalo slovo s dobrými duchy RunningMallu v pražských Holešovicích a já tak měl k dispozici skvělý běžecký pás vylepšený o zajímavou aplikaci.

Foto: Martin Martinec/RunCzech

Běh na páse jako dobrý sluha, ale špatný pán?

Článek

V plánu bylo na páse naběhat množství kilometrů větší než malé, řekněme bratru 50, a při tom i poté pozorovat, sledovat, co se s tělem přesně děje. Při testování sofistikovaných sporttesterů jsme už měli možnost zhodnotit, co s lidským tělem, ale hlavně během udělá pás. Ukázalo se, že při srovnání s během v obuvi a během naboso nevychází běžecký pás úplně nejhůře. Jediná hodnota běžecké dynamiky, u níž vážně propadl, bylo rozkládání hmotnosti mezi obě chodidla. Běh na páse mne tehdy nejvíce vyváděl z rovnováhy, nejvíc jsem se při něm klátil.

Jak dopadlo další testování? Inu, dobře. Baterky v tabletu s aplikací, která mi promítala nejrůznější běžecké trasy, naštěstí došly dříve, než se vybily moje běžecké baterie. Došlo tak na vcelku hezkých 44 kilometrů. Co se stehen týče, tam se obavy expertů neprojevily. I když by se slušelo poznamenat slůvko „zatím". Na páse běžně netrénuju a občasný exces mi zatím prochází vcelku lacino. To u kyčlí už jsem na tom byl o poznání hůře. Už po necelých třech desítkách kilometrů se začaly hlásit podivnými tahavými pocity a sem tam i mírným pobolíváním. Když si ty okamžiky promítnu zpětně, tak na kyčlích jsem vlastně naběhané kilometry cítil nejvíc. Nejvíce se na nich podepsaly.

Po pravidelném tréninku na páse (prokládaném ale i během v přirozených podmínkách) a pozvolném přidávání kilometrů nebo minut na něm strávených by situace mohla vypadat o dost lépe. Takhle si alespoň z mé zkušenosti můžete vzít odstrašující příklad a vědět, že nic se nemá přehánět. Já stojím na páse tak dvakrát, možná třikrát za rok, takže o zvyku se nedá vůbec hovořit. Má to zase tu výhodu, že na takto nepoznamenaném těle se dobře experimentuje.

A CO NÁM NA TO ŘÍKAJÍ PROFÍCI?

ONDŘEJ VELIČKA ‒ vicemistr Evropy a mistr ČR v běhu na 24 hodin, 3. na ME v běhu na 100 km

když jsem před lety s běháním začínal, odběhal jsem ve fitku na pásu minimálně 80 procent tréninků a vyhovovalo mi to. Určitě jsem neměl pocit, že bych měl něco přetíženého nebo ochablého a při vyběhnutí venku jsem nepociťoval výrazně jiný pohyb. Možná je to i proto, že v té době jsem také posiloval, plaval a nevěnoval se výhradně jen běhání. Když jsem se později na běhání zaměřil a sehnal si trenéra, ten mi pás vymluvil, přece jen je to lehce jiný pohyb a závody se na nich neběhají. I když mám pás doma, běhám na něm výhradně jenom v zimě, kdy potřebuji běhat kvalitní a rychlé tréninky a venku je led nebo sníh. Výhodu pásu vidím také v tom, že trénink odběhnu konstantní rychlostí, a když už na konci tréninku dochází síly, pás mi pomůže udržet tempo až do konce. Venku bych určitě zpomalil.

PETR VABROUŠEK ‒ Ironman, držitel českého rekordu v maratonu na páse (2:35)

Trénink na běhátku zařazuji jen sporadicky. Zejména v zimním období v závěrečné fázi přípravy na nějaký tropický Ironman. Jako tréninkový prostředek je skvělý, ale já prostě miluji běh v přírodě. Výhodou je zejména možnost přesného řízení zátěže. Pokud si naplánujete nějaké tempo, prostě ho nastavíte a pak už není zbytí... Je to také jedinečná příležitost k přesně naplánovaným běhům do kopce. Řekl bych, že optimální je jeho zařazení do tréninku zejména v zimním období a hlavně na intenzivnější motivy. Každopádně bych ho prostřídával i s během venku. Začněte na pár minutách a přidávejte jen pozvolna, aby mělo vaše tělo čas si zvyknout. Dopady jsou o něco tvrdší než na přírodním povrchu a měkčí než na asfaltu či betonu.

MILOŠ ŠKORPIL ‒ ultramaratonec, trenér, zakladatel Běžecké školy

Na běžeckém páse běhám sporadicky, ale v době, kdy jsem se připravoval na indorový triatlon, jsem na něm běhal pravidelně. Rozhodně nemohu potvrdit, že by při běhání na něm docházelo k přetěžování přední strany těla, ale je možné, že člověk se špatným běžeckým stylem, který má problém držet rovnováhu, může mít problémy s kyčlemi.

Pravdou je, že běh na běžeckém pásu je lehčí, než běh na silnici či zpevněné cestě (o terénu nemluvě) a to zejména proto, že pohyb pásu běžci pomáhá s odvinutím chodidla dozadu, takže, když pak člověk, který běhal v zimě převážně na pásu, vyběhne konečně venku, tak má pocit, že mu naprosto odešla běžecká forma, neboť ty rychlosti co běhal na páse, prostě není schopný docílit. Z toho důvodu je nutné si na pásu nastavit mírný sklon a tím eliminovat to, že mu pás při běhu pomáhá.

Reklama

Související témata: