Hlavní obsah

Proč stoupat na Mount Everest dvakrát v jediném týdnu?

Většina účastníků současných komerčních expedic na nejvyšší horu světa se o výstup pokusí jen jednou za život. Předchází tomu cesta na druhý konec světa, aklimatizační výstupy a týdny příprav. I tak nebudou všichni úspěšní. Existuje ale jeden člověk, který na Everest doslova vyběhl dvakrát, a to dokonce v jediném týdnu. Proč?

Foto: Profimedia.cz

Kilian Jornet na Everestu: Opět rekord!

Článek

Kílian Jornet, přední skialpinista, horolezec a běžec má jasno. V jeho podání to zní vlastně logicky, i když zbytek světa, my ostatní to nejspíš nikdy nepochopíme. Drobný Španěl se v horách narodil i vyrůstal, odtud zřejmě pramení jeho zapálení, ale i schopnosti. „Cítím se mnohem příjemněji a sebevědoměji v horách plných seraků a lavin než ve městech mezi auty a lidmi," přiznal nedávno běžeckému magazínu Runner's World.

Za sebou má tento všestranný vytrvalec vítězství snad ve všech významných závodech svých oborů. „Ty pocity, které jsem zažíval při prvních vítězstvích na stomílovkách jako Western States nebo UTMB už nikdy nezažiji. Motivaci k závodění mám dnes jinou. Na poli velkých závodů mám splněno, nadešel čas dát dohromady rychlost a hory," pronesl vytrvalec krátce předtím, než spustil svůj dnes již notoricky známý projekt Summits of My Life, Mé životní vrcholy. Začala série nejrychlejších výstupů a sestupů na nejvýznamnějších vrcholech světa. Každý takový pokus v sobě zahrnoval terénní běh, horolezectví i skialpy.

Začínal v Evropě, kde zdolal Mont Blanc a Matterhorn. Pak nadešel čas pro Ameriku ‒ Denali na Aljašce, Aconcaguu v Argentině. Nakonec Mount Everest. 6000 metrů převýšení na Denali zdolal v čase pod 12 hodin. Vrchol Mount Everestu ze základního tábora dobyl za 26 hodin, přičemž standardní délka výstupu obnáší čtyři dny.

Příprava na Everest představovala dlouhodobý proces. Zahrnovala adaptaci na velkou nadmořskou výšku i na pocity, které při pohybu v nich člověk prožívá. Při prvním pokusu se běžec a horolezec v jedné osobě necítil moc dobře, zřejmě udělal nějakou dietetickou chybu a zlobil ho žaludek. Zároveň ale měl ještě týden času do odletu. „Nerad vysedávám v základním táboře a nerad trávím čas nicneděláním. Zajímalo mě, jak rychle dokáže tělo zregenerovat, a tak jsem to zkusil nahoru ještě jednou," prozradil svou motivaci Jornet. A podařil se mu nejrychlejší známý čas z předsunutého základního tábora na vrchol hory za 17 hodin, přičemž ani při jednom z výstupů nepoužil doplňkový kyslík.

O celém dobrodružství existuje film Path to Everest, Cesta na Everest a také kniha se shodným názvem jako série dobrodružných výstupů Summits of My Life.

Reklama