I hřmotná masa svalů dokáže běhat. Ale odměna to není

V objemové fázi se stává vrcholový kulturista objektem, který neujde zájmu okolí. Oproti některým je i dvakrát takový. Čím blíže je ale období závodu, tím více jdou kila dolů a do rejstříku tréninku se více zařazuje aerobní činnost. A tou je i běh.

„Přidávám ho podle toho, jaká je fáze přípravy. Většinou běhání vkládám do té druhé, která je rýsovací, což je před závody," potvrzuje tento fakt Jindřich Michálek, mistr světa v kulturistice z roku 2010.

Čím vyšší hmotnost, tím složitější pohyb. Tato úměra platí. Ale lze s ní bojovat. „V objemové fázi aerobní činnosti není moc, to jen opravdu když mám chuť a náladu. Ale v konečné fázi chodím až pětkrát týdně na pás. Dávám chůzi, do které vkládám běh," popisuje svůj program trenér fitness BBC.

Plní dvoufázový trénink ‒ ráno dřina v posilovně, k večeru běhání okolo čtyřiceti minut. Když má Michálek jednu fázi, vkládá dvacet minut aerobní činnosti hned po tréninku.

„Většinou chodím na pás, o víkendu si dám třeba les. Já pracuji ve fitku, zacvičím si tady a jdu pak i na pás. Asi jsem línější jít ven, takže si to spojím dohromady v gymu," usmívá se šestatřicetiletý kulturista, který není z běhu dvakrát nadšený, ale ví, že bez něj se prostě hůře shazuje.

„Nutný zlo to není, ale beru to tak, že musím, abych dosáhl toho, co chci. Tedy bych spálil tuky. Baví mě to, ale určitě méně než cvičení."

Rozpohybovat více jak metrák svalů má svá úskalí, své hranice. Člověk se více zadýchává, svoji porci zvýšeného stresu dostanou kolena, klouby. Proto je někdy  pohodlnější začít chůzí a postupně přecházet do běhu.

„Teď vážím 86 kilo, nejvíce jsem měl 115. Nyní se udržuju v relaxační fázi, teprve budu začínat přípravu na závody. Teď dělám i jiné sporty," přiznává muž, kterého nepřehlédnete i kvůli tetování. „Zobrazují určitá má období, vztahy, rodinu, povahu. Co vše znamená, si nechávám pro sebe," je v tomto směru Michálek strohý.

Pokud ale dojde na téma strava, nemá velký problém. Ač samý sval a šlacha, knedlo-vepřo-zelo vidí na talíři rád. Na svém talíři. Nezná tuto českou klasiku jen z vyprávění.

„Zrovna jsem ho měl minulou neděli. Jídlo je strašně důležité v tomto sportu. Hodně se dělají sacharidové vlny, houpeme to, na tom pak závisí forma. Hlídám si stravu, vylučují se určité tuky, musím to propočítávat. O víkendu si dávám i volnější den, ale snažím se neprasit."

A další úměra. Kdo více zhřeší, více běhá.