Článek
Strachová se v nové sezóně znovu pevně usadila mezi světovou špičkou. Pomohl jí k tomu i běh?
„Nejsem velký běžec," směje se. „Spíš mám běh spojený s tím, že se jdu vyklusat po tréninku, v regeneračním duchu."
Vážně při letní přípravě neběháte?
Trénink jako takový je trošku problém. Bolí mě při něm kyčel, proto se mu snažím vyhýbat. Když jsem začala trénovat s Klausem (trenér Mayrhofer), musel mě k běhu motivovat, byla jsem vysloveně neběžec.
Nepomohla by vám třeba hudba? Mnoho lidí tak běhá...
Když jsem běhala sama, poslouchala jsem muziku, to je stejné jako na bruslích. Motivací pro mě byl i běh s manželem, mohli jsme si povídat. Když jsme ale běželi něco delšího, byla jsem raději, když na mě nemluvil. Asi bych to vůbec nezvládla udýchat. Škoda, že mám s během problémy.
Co vám nejvíc vadí?
Běh do kopce. Jinak ale běhám ráda, i když je to spíš takový poklus. Dlouhodobě mě při něm bolí celá noha, která se mi úplně dobře neprokrvuje a ten problém je právě v kyčli. Naštěstí se to projevuje jen při běhu a jen ve vyšších tepových frekvencích. Vím, že běh je úžasný a věřím, že se k němu časem vrátím. Půjde spíš o to proběhnout se lesem a zaběhat si v tom svém volném tempu.
Jakou nejdelší trať jste uběhla?
Na kilometry to asi nevím. Když jsem se snažila trošku běhat, běhali jsme hodinu nebo něco málo přes. Myslím, že úplným maximem, které jsem kdy uběhla, bylo za hodinu deset kilometrů. Totální maximum.
Kde nejraději poklusáváte?
V Praze je to ve Hvězdě, tam se dá hezky běhat a pak je nádherně i v Harrachově. Dají se tam naplánovat tratě, kde jsou jen mírné kopečky. Pokud chce ale člověk běžet delší trasu, větším kopcům se nevyhne.
Prý jste běhala i v kanadských horách?
Ano, v Nakisce. Je to trochu dobrodružné, upozorňují vás, že není dobré běhat sám - kvůli medvědům a pumám, co tam běhají. Člověk v takové situaci opravdu předčí své maximální výkony. Když se za ním v lese něco šustne, začne sprintovat, aby už byl zase zpátky na hotelu. (smích)
Jak vůbec aklimatizaci za mořem zvládáte, třeba teď na mistrovství světa?
Mám s tím trošku problém. Je taková teorie, že jedna hodina časového posunu se rovná jednomu dni. Náročné je to s nadmořskou výškou kolem 2500 metrů nad mořem, trénuje se ve třech tisících. Je tu hodně suchý vzduch. Prvních pár dní je to boj, ale mám vyzkoušené, že po týdnu je to fajn.
Doma pak můžete regenerovat ve svém vlastním centru, že?
Je fajn, že můžu chodit odpočívat a na fyzioterapii do vlastního centra VO2 max, je v pražském Karlíně.
