Hlavní obsah

Ve škole koukal jiným na záda, přesto doběhl třikrát na olympiádu

Robert HonzíkSport.cz

Róbert Štefko je vynikající český běžec, který závodil na tratích od 1500 metrů po maratón. Je účastníkem tří letních olympiád, mistrovství Evropy a mistrovství republiky. Sedmkrát vyhrál na trati Běchovice – Praha. V roce 2012 ukončil sportovní kariéru, jeho osobní rekordy ovšem žádný český běžec zatím nemůže překonat. Maratón zaběhl pod dvě hodiny a deset minut!

Foto: PRÁVO/Dorian Hanuš

Róbert Štefko v akci.

Článek

Známe vás všichni jako vynikajícího běžce, olympionika, mistra České republiky, trenéra, ale jak vůbec začal vás "běžecký život"? Byly v tom i nějaké geny, které ovlivnily vaši úspěšnou sportovní kariéru?

Nikdy jsem po tom nepátral. Začal jsem běhat v sedmnácti letech na střední škole díky spolužákovi, který byl sprinter a jeho strýc mi tehdy napsal moje první tréninkové plány. Ve škole jsem ale vůbec neběhal dobře, pár spolužáků mě i předběhlo například na trati 1500 metrů. Měl jsem i ještě jednoho spolužáka, který běhal 15 kilometrů denně. Toho jsem měl spíše vždy za "blázna", ale on se připravoval na maratón. Jenže já začal taky běhat a moje výkonnost šla rychle nahoru.

Kde tedy nastal takový ten velký zlom?

Ten nastal, když jsem nastoupil na vojnu. Nastoupil jsem do základní vojenské služby na dva roky a poté jsem čtrnáct let zůstal u Dukly Banská Bystrica, což je armádní středisko vrcholového sportu.

Máte dva syny. Sportují, vedete je k běhání?

Oba sportují, hrají tenis, hokej, ale běhu - atletice, se vyloženě nevěnují. Možná postupem času. Běhat ovšem umí. Nikolas je z hokejistů nejlepší běžec, takže nějaké vlohy po mně asi mají.

Jak je možné, že jsme vás nikdy nemohli vidět na ultramaratónech a podobných akcích?

Byl jsem spíše zvědav na postupný výkonnostní vývoj, který je důležitý pro každého běžce a i já jsem ho díky dobrým trenérům absolvoval. Tudíž jsem běhal tratě od 800 metrů až po maratón. K maratónu musíš "dozrát". Nejdřív bylo potřeba běhat ty kratší tratě a postupně získat vytrvalost až k pomyslné metě - maratónu. Ale ultramaratóny mě opravdu nelákaly a nelákají.

Ukončil jste závodnickou kariéru, máte touhu ještě nějaké závody vyhrát?

To ne, ale spíše mám takové to nutkání zjistit, co stále ve mně je. Proto je tenhle pocit pro mě důležitější než vyhrávat závody. Teď si je proběhnu spíše na zjištění své kondice, i když se mi občas zadaří závod vyhrát. Nepotřebuji se rovnat s vrstevníky.

Nyní trénujete i pár svých svěřenců. Jak oni se připravují?

Trénuji Lucii Sekanovou, Jana Kreisingera a Martina Kučeru. Lucie se připravuje na steepla a na 1500 metrů. Honza se připravuje na půlmaratón a maratón v Berlíně, aby splnil limit na letní olympijské hry v Riu. A Martina budu připravovat spíše, aby získal rychlost a na podzim aby zaběhnul nějaký hezký čas v půlmaratonu. U něj je větší potíž v tom, že při svém tréninku pracuje, tudíž na to nemá tolik času.

Je tedy podle vás možné skloubit v dnešní době práci se sportovními úspěchy?

Myslím si, že v dnešní době, pokud máš vysoké cíle, to může zvládnout jenom student. Ten kdo pracuje, kdo má sedavé zaměstnání, x hodin je v práci, duševní vypětí, to vše ovlivní jeho výkon. Není pak absolutně možné dodržovat sportovní režim - stravu, tréninky.

Pocházím z východního Slovenska, z města Mezinárodního Maratónu Míru, Košic. K běhání jsem se dostal čistě náhodou a poměrně v pozdním věku v sedmnácti letech. Zůčastnil jsem se olympijských her v Atlantě, Sydney a Aténách. Na jaře roku 2003 jsem přijal české občanství z důvodů sloučení s rodinou. Momentálně žiju v malé vsi nedaleko Prahy. S manželkou Renatou máme dva syny, Nicolase a Sebastiana. V roce 1998 jsem zaběhl svůj nejrychlejší maratón v Londýně za 2:09:53. Zdroj: robostefko-behej.cz

Reklama