Hlavní obsah

Boxerský Chirurg Konečný přestoupil z ringu do kecek

Libor KalousSport.cz

Patřil do světové boxerské špičky, ale teprve v šestatřiceti letech zažil maratónskou premiéru. Z ringu do kecek. Lukáš Konečný si v neděli zaběhl pražský maratón. Moc nepotrénoval, váhu neshodil, přesto se vešel pod tři hodiny a třicet minut. Více jak dvacet let sportovního drilu je stále znát, nevadilo ani jeho 84 kilogramů. „Pokud bych měl méně kilo, bylo by to příjemnější,“ přiznává boxer, který získal v ringu přezdívku Chirurg.

Foto: Jitka Stupková

Český boxer Lukáš Konečný při zápase o titul mistra Evropy proti Francouzi Achourovi.

Článek

Zaběhl jste čas 3:29:36, jste spokojený?

Jo, takový čas jsem chtěl, takže spokojenost.

Bavilo vás běžet takovou dobu?

Taková trať není o bavení. Byl to můj první maratón, ale bral jsem to tak, že bych si tenhle závod měl minimálně jednou v životě zaběhnout. Třicet kiláků bylo úplně na pohodu, to mě i bavilo. Potom přišlo pět horších a poslední sedmička byla trápení.

Z boxu máte fyzičku, připravoval jste se speciálně na tuhle premiéru?

Nijak zvlášť. Přidal jsem trochu běhu, ale povinnosti mi to moc neumožňovaly. Jednou jsem si dal třicet kiláků v tempu, abych zjistil co a jak. Celkem to bylo v klidu, ale s trénováním jsem to nepřeháněl. Pro příště by to chtělo trochu víc, abych byl lépe připravený, ale záleží, jestli se mi bude ještě někdy chtít. Pokud ale půjdu, tak chci rozhodně udělat lepší čas.

Co je lepší čas?

Z mého pohledu je i 3:30 dobrý čas, ale každé další zrychlení bude nehorázně těžké. Pokud bych se v budoucnu vyhecoval, vsadil na další maratón, tak bych se chtěl zlepšit o pět minut. Tady je ale každá minuta a vteřina už dobrá, těžké se přes to dostat.

Jak vám je po těle?

Jsem v pohodě, ale trochu mě bolí kolena. Jakmile nechodím, tak mi tvrdnou, jinak jsem v pohodě, ale v pondělí ráno jsem vynechal boxerský trénink.

Byl pro vás maratón horší než boxerský zápas?

Určitě ne. To se nedá srovnávat, a to je ta věc, která mně pomohla a donutila splnit limit pod 3:30. S tím jsem se dokázal porvat, protože to mám po sportovní stránce srovnané v hlavě. Na začátku jsem měl náskok skoro pět minut, ale síly docházely. Věděl jsem, že na ten čas mám, ale na druhou stranu jsem zpomaloval. Potom to byl boj s únavou, ale i s hlavou, abych udržel tempo.

Vnímal jste lidi podél trati?

Jasně, hrozně mi pomohli i ti, kteří běželi. Já reaguju na lidi, stejné jsem to měl i u boxu. Když někdo zařve, povzbudí. Někdo mě i poznal, tak zakřičel „Lukáši, do toho." To je příjemný, to mi pomáhalo. Když běhám sám, tak to je těžší.

Při maratónu rozhoduje i strava, zaměřil jste se na ní před nedělí?

Ne, nehrotil jsem, což je taky záležitost, která by mi pomohla k lepšímu času, ale já jsem línej, byl jsem tlustej, každý kilo je znát. Mám teď čtyřiaosmdesát kilo. Pokud bych měl o šest méně, tak by to bylo rozhodně příjemnější.

Reklama