Hlavní obsah

Když si mistra světa vodí táta na kole

Praha

Nedávno se stal v Brazílii podruhé v kariéře mistrem světa do 23 let. Doma má i dva seniorské evropské tituly a k tomu stříbro ze světového šampionátu. Kajakář Jiří Prskavec ml. si ke skvělé formě dopomáhá i během. „Běhám ale hlavně kvůli tomu, abych trochu shodil před závody,“ směje se. „Třeba nedávno jsem měl docela ostrý trénink. Táta jel na kole a já jsem musel vedle něj běžet, aby mě vybičoval k nějakému výkonu.“

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Kajakář Jiří Prskavec na trojském kanále v Praze.

Článek

V Brazílii jste se taky proběhl?

Chtěl jsem tam běhat, ale neměl jsem k tomu moc příležitostí. Šel jsem asi dvakrát. Navíc mi to kvůli velké vlhkosti i teplotě přišlo hodně náročné a říkal jsem si, jestli náhodou radši jenom nepůjdu. (smích) Prostě to nebylo to pravé ořechové. Teď už budu běhat víc.

Jak to?

Čeká mě měsíční příprava na mistrovství Evropy a v době, kdy ostatní musejí jet nominaci, se snažím opravdu hodně trénovat. Přece jen jsem se teď tři týdny připravoval na vrcholný závod, na kterém se mi povedlo uspět. Chci se znova dostat do formy, abych byl perfektně připravený. Běh se stane nedílnou součástí mého tréninku. Beru to tak, že mi dodá nějakou kondici, je to i docela dobrá aktivní regenerace a taky trochu zhubnu.

Kolik toho naběháte?

No moc ne, nejsem zase žádný velký běžec. Říkám o sobě, že běhám takovým dívčím tempem, dokážu se u toho i bavit. Samozřejmě ne, když běžím do kopce, ale občas je to takové přešlapování. Řekněme, že když jdu běhat, zvládnu tak sedm, osm kilometrů.

Baví vás to?

Jak kdy. Když si jdu zaběhat někam do lesa, kde je hezký terén, tak ano. O víkendu jsme se byli proběhnout s Lukášem Rohanem na Trnávce, tam je to fakt krásné a moc mě to bavilo. Když pak běžím po asfaltu na Ladronce, musím si pustit písničky.

Na to jsem se právě chtěla zeptat. Takže muziku potřebujete?

Rozhodně. Když běžím sám, tak vždycky s hudbou, jinak mi to úplně nejde. Jenom si musím dávat bacha, abych si nepouštěl moc rychlé písničky. Pak totiž běžím rychle a moc se zmakám. (smích)

Na nějaký závod jste si troufl?

Na podzim jsem běžel pět kilometrů na Ladronce. Bylo to shodou okolností po mistrovství světa, takže běžecká forma už nebyla taková. Opravdu jsem do toho závodu dal všechno a najednou jsem v cílové rovince viděl před sebou tak čtrnáctiletou holčičku. Řekl jsem si: Ježíšmarjá, přece mě nedá, to nemůžu dopustit. Předběhl jsem ji asi o metr. V cíli vítězné gesto a padnul jsem na zem úplně vysílený. Holčička si šla dát pití a puding. (smích) Rozhodně mě to ale bavilo a chtěl bych zase něco běžet, ale asi bych už zvolil rozvážnější tempo.

Reklama

Související témata: