Český fenomén a mistr světa po bojové kleci netouží

Dva tréninky denně. Dopoledne kondička, odpoledne tahání se po žíněnce. Navíc čím blíže mu kalendář ukazuje termíny závodů, tím více musí běhat. "Běhání v oblibě moc nemám, ale musím před závody, když shazuju kila. To dávám dolů i devět kilo a bez běhání to moc nejde. Jinak mi více říká kolo. Za den v pohodě odjedu i dvě stě kilometrů," směje se čtyřiadvacetiletý český reprezentant.

Bez kondice si na žíněnce neškrtnete. Krpálek běhy rád nemá, ale vyběhnout sedm kilometrů na Vyšehrad zvládá bez problémů. A když nemůže, schová se do posilovny, vystačí si i s běžeckým pásem. I to je cesta k redukci hmoty do předepsaných sto kilogramů.

"Snažím se běhat na pásu, dám si nejrychlejší tempo, které zvládnu, ale záleží, v jakém stádiu hubnutí jsem. K tomu navíc běhám v neoprenu, který mi pomáhá dřív se zapotit, a v tom se delší dobu opravdu běhat nedá. Dávám tak dvacet minut," vypočítává bez dvou centimetrů dvoumetrový dlouhán.

"Když není pás, jdu ven. Pokud jsem na závodech na hotelu a není kde, tak běhám i po chodbách," přiznává. Na převážení musí jít se správnou váhou, pokud ne, má problém. Závod je až druhý den, takže může po splnění limitu doplnit cukry, minerály, vodu. Ale musí se držet, nemůže se ládovat k prasknutí. Může mít maximálně o pět procent více, což je v jeho případě pět kilogramů.

"Pokud nemusím hubnout, tak jdu radši ven do přírody. Ale jsem schopný neodhadnout vzdálenost a nevrátit se zpátky. Na mistrovství světa v Čeljabinsku jsem měl okruh kolem řeky, kde jsem běhal. Kolikrát to se mnou málem švihlo, zhubnul jsem devět kilo za tři dny, už toho bylo dost. Bylo mi blbě, skoro jsem omdlíval," říká judista, který musel kvůli operaci menisku na žíněnku osm měsíců zapomenout.

Teď už je zase zpět. Opět dvakrát denně trénink a o víkendu převážně zápasy. Krpálek startuje u nás, v Rakousku, Německu. K tomu světové turnaje. Kolotoč, navíc umocněný snahou soupeřů skolit mistra světa. To je skalp, který chce mít každý ve sbírce.

"Samozřejmě, tlaku je hodně, ale kvůli zranění jsem měl delší pauzu, trochu jsem si odpočinul," je nastartovaný sportovec, který zároveň studuje vysokou školu. Možná i proto nemá problémy s rozhodčími, ví, jak se chovat, což někteří soupeři moc neumí. Síla prostě není vše, občas to chce zapojit i hlavu.

"Myslím, že mám u rozhodčích dobré jméno, mají mě rádi. Jsem nekonfliktní, férový. Když prohraju, tak to beru v pohodě. Je tam jinak plno lidí, kteří se pořád hádají, nepodají si ruce se soupeřem, nepozdraví rozhodčího mimo žíněnku."

Krpálek je mistrem světa a možná by se zdálo, že má vyhráno, ale je to pravý opak. V době internetu není problém najít video z jeho zápasů, naučit se styl boje, okoukat techniku, připravit se na něho. "Snažím se rozvíjet nové techniky, chvaty. Každý mě bude mít přečteného. Není to jednoduché, pořád se učím prát novým stylem. Není snadné něco vymýšlet, abych to zvládnul i v zápase. Ale nic jiného mi nezbývá," směje se jihlavský rodák.

Motivaci má jasnou. Olympiáda. "Pořád mi chybí jedna medaile, kterou bych hrozně chtěl, nerad bych to zabalil. Je jedno jaká, hlavně, když bude. Pokud by to byla ta nejvyšší, tak super," zasní se při metě, která nemusí vyjít ani po dřině a stoprocentní přípravě. Proto stále maká. Být na špici není zadarmo a kvůli jménu mu nikdo nic nedá.

Navíc vše podle regulí. Taky proto ho nelákají do budoucna třeba finančně lukrativní zápasy v kleci. On vlastně ani nemůže. Sice je to chlap urostlý, samý sval a šlacha, ale tady vítězí jiné typy. "Od přítelkyně mám tohle jednoznačně zakázané. Ale já jsem nad tím stejně ani neuvažoval, nechci. Zatím dělám judo. A myslím, že rodina by stejně nebyla nadšená. Radši budu zdravý a budu mít méně peněz než být bohatý a zničený," říká Krpálek.