Hlavní obsah

Poděkoval bráchovi a rozdělil se o poslední kousek. Dokážete to i vy?

Praha

Příběh, který zaujme, je nejlepší pro následování. Často za ním vidíme to, co nám občas chybí, neuvědomujeme si, naopak tento svět roztáčíme do ještě vyšších obrátek. Ukázat, že tomu tak nemusí být, chtěl Jiří Gruntorád, který uběhl za 24 dní 700 kilometrů, aby mohl předat malý kousek čokolády jako symbol poděkování.

Foto: prkonektor.cz

Jiří Gruntorád na cestě, aby mohl poděkovat.

Článek

Gruntorád 28. května doběhl na most spojující Českou a Slovenskou republiku v Hodoníně. V nohách měl bezmála celé Česko, které proběhl ve třech týdnech v rámci projektu Milka Poslední kousek. Své poselství splnil, když na hodonínském náměstí předal bratrovi poslední nejcennější kousek čokolády. Poděkoval mu tak za podporu v dobách, kdy mu kvůli nemoci lékaři nedávali naději na bezbolestný pohyb.

Nejkrásnější běžecký projekt

"Je to nejkrásnější běžecký projekt za posledních pětadvacet let," prohlásil Guntorád ještě než vyběhl. Tenkrát mluvil o myšlence, jež projekt zaštiťuje. Ta zní: Jsou lidé v České republice dost jemní na to, aby se dokázali s druhými podělit o to nejcennější? Právě poslední kousek totiž představuje ten nejcennější z celé čokolády a jeho věnování je opravdovou výzvou.

Celkem 1 200 kilometrů dlouhá trasa, z níž 700 kilometrů Jirka překonal během, mapuje to nejzajímavější z naší vlasti od pražské náplavky až po propast Macochu. Při výběhu na vrchol Sněžky se potýkal s deštěm, mlhou i větrem. Pomohla mu i Horská Služba Špindlerův Mlýn. Zde je úryvek z Jirkova deníku:

"Po předání poděkování klukům z horské služby jsem vyrazil směr nejvyšší hora České republiky – Sněžka. Cesta to nebyla nijak jednoduchá a přes všechny útrapy i osamocení (za celou cestu jsem prvního člověka potkal až pod vrcholem po 15 km) jsem dorazil do svého cíle. Sněžka dobyta!"

Křeče v břiše a zásah lékařky

Český Forrest Gump se rozhlédl po krajině nejen z vrcholu Sněžky, ale třeba i Ještědu. Navštívil hrady Karlštejn, Točník, Žebrák i Kašperk. Nezalekl se nástrah Boubína a nevynechal ani jedno z nejmalebnějších tuzemských měst Český Krumlov. Nezastavily ho vlastní pády, kopce, řeky, špatné počasí ani horečka.

"Měl jsem ukrutné křeče v břiše, až takové, že jsem se musel párkrát posadit, jak mi bylo zle. Na prvním potkávacím místě mi lékařka z doprovodného týmu doporučila, abych zbytek trasy odložil, ale já řekl ne!" dodal úspěšný běžec, který dosáhl cíle a mohl předat poslední kousek. "Díky za vše, brácho."

Reklama