Hlavní obsah

Když vám milióny nedovolí Porsche. Přednost má rodina z chatrče

V tomto roce vítězové bostonského maratónu obdrželi 150 tisíc dolarů, což z tohoto maratónu činí druhý nejlukrativnější závod na tuto vzdálenost na světě. První je Dubaj, který dává nejlepším dvěma dvě stě tisíc dolarů. Dále jen devět maratónů nabízí za výhru padesát tisíc dolarů a více. Ano, finance, i to je důvod, proč se trénuje a běhá. Zvláště tam, kde je peněz nedostatek.

Foto: Profimedia.cz

Vítězka bostonského maratónu se o své výdělky dělí i s rodinou v Keni.

Článek

V lednu protnul jako první cílovou pásku v Dubaji Lemi Berhanu z Etiopie. Za čas 2:05:28 zinkasoval 200 000 amerických dolarů, což je téměř pět miliónů korun. Slušný průměr na hodinu, ne? Pro tento moment měl na hodinu okolo 2,5 miliónů korun.

V elitní mužské desítce se umístila ekipa jen z Etiopie. Tato partička si celkem rozdělila 400 000 dolarů. Andualem Belay uzavíral desítku a pobral 8 000 dolarů. Dámskou kategorii vyhrála Aselefech Mergiaová, také z Etiopie.

Bez elektřiny a tekoucí vody

Třicetiletá Caroline Rotichová z Keni vyhrála letošní maratón v Bostonu v čase 2:24:55, profesionálně běhá dvanáct let. Nejvíce vyhrála 25 tisíc dolarů, za Boston dostala tolik jako za poslední dva roky. Bonus, který vždy potěší.

„Pokud Keňan říká, že žije uprostřed ničeho, pak opravdu žije uprostřed ničeno, řekla Rotichová pro newyorker.com. „To jsem já," dodala.

Vyrůstala v obci téměř pět hodin od Nairobi, devadesát minut od nejbližšího skutečného města. Její velká rodina pěstuje brambory a kukuřici, nemá elektřinu ani tekoucí vodu. I když v poslední době si „polepšili". Z chatrče se přestěhovali do domu, ale žijí stále stejným způsobem jako před dvaceti lety.

Natažené ruce, kterým se platí

Proto výhry běžců jsou pro takové rodiny důležité. Ale než dojde na dělení s nejbližšími, jsou tu další natažené ruce. Třicet procent vezmou daně, patnáct procent běžcův agent. Dále tu máme trenéra, pravidelné návštěvy lékaře. Deset tisíc posílá Rotichová do Keni, aby zaplatila školné pěti příbuzným. Pak také musí platit nájem a poplatky za své bydlení, posledních devět let trénovala v Novém Mexiku. K tomu myslí na budoucnost, chce investovat, podnikat. Vybrala si bytový komplex, který bude spravovat její bratr.

„Kariéra je poměrně krátká, možná ještě čtyři až osm let. Nákup Porsche nedává smysl. Ona potřebuje vyhrát ještě desetkrát v Bostonu, než tohle udělá. Smysl je myslet dlouhodobě. Takže teď žije jako mnich a běžec, kteří jsou na tom tak nějak stejně," řekl její kouč Ryan Bolton.

Hodiny dřiny při tréninku, přesto nevíte, jestli se umístíte, kolik vyděláte, zda vůbec budete potřebovat účet. Proto myslí Rotichová dopředu, moc si toho teď nekoupí. "Možná novou matraci. Ani jsem nevěděla, kolik dávali (v Bostonu) za výhru, dokud jsem to nedostala. Myslím, že když běžíte, tak to není o penězích, první musí být srdce. "

Třináct let stále stejné auto

Mbarak Hussei z Keni je nyní už americkým občanem, vyhrál pět maratónů v letech 1998 až 2006. Nešlo ale o top světové závody. Stejně jako špičkoví maratónci běhal dva maratóny ročně - jeden na jaře, druhý na podzím.

Ve svém nejlepším roce 2002, vydělal čtyřicet tisíc dolarů před zdaněním. "Koupil jsem nemovitost v mém rodném městě, ale nejvíce jsem investoval do sebe. Vytvořil jsem si úspory na dalších šest měsíců, potom nemusíte jít závod od závodu a přemýšlet o penězích."

Ano, rychlé nohy jsou potřeba, ale pokud zvolíte rychlá a neuvážená rozhodnutí, může přijít rychlá facka. "Vypadá to jako velké peníze, ale ty rychle dojdou. Někdy nemusíte celý rok závodit, zraníte se a nemáte příjem, pokud nemáte úspory, pak to může být těžké. Auto jsem si koupil v roce 2002. Žádné vysněné, je to Toyota Camry. Mám ji stále, tohle auto hodně vydrží."

Reklama

Související témata: