Hlavní obsah

Matka mu nedávala najíst, aby neměl sílu trénovat. On pak vyhrál na olympiádě

René KujanSport.cz

Píše se rok 1950 a chudý osmnáctiletý pastýř navštěvuje v hlavním městě svého bratra. Tady začíná příběh muže, který rozmetal několik předsudků i odborných vědeckých studií. Muže, jehož život byl naplněn nesnázemi a skončil čtyřletým utrpením. Osud pro něj připravil mnoho překážek, tu největší si nechal na konec. Nikdy jej ale nezastihl zlomeného, nepřipraveného vydat ze sebe maximum.

Foto: Profimedia.cz

Se startovním číslem 11 si Abebe Bikila doběhl pro své první olympijské zlato.

Článek

Bratr zařídil Abebe Bikilovi pěkné místo u osobní stráže etiopského panovníka. Tam se dostává k běhání. Matka však o něj má velké starosti. Zkouší ho přimět, aby s přípravou přestal. Dokonce mu dává méně jídla, aby na trénování neměl tolik sil. Bikila trénuje dál. Matka jej podezřívá, že si kupuje jídlo jinde a utrácí peníze, kterých není nazbyt.

Bikilu zvou na cyklistické závody, které vyhrává. Budoucí slavný běžec tak svou první trofej získává v sedle bicyklu. Jeho matka se nevzdává, zkouší Abebemu dohodnout svatbu, aby přišel na jiné myšlenky a netrénoval tolik.

Nesprávné předpoklady

Přichází přelomový rok 1960. Ve vyspělých zemích panuje představa podporovaná mnohými vědeckými kapacitami, že lidé z Afriky neumí pořádně běhat na dlouhých tratích, jsou líní a mají slabou vůli. Na letních olympijských hrách v Římě s přehledem vyhrává neznámý Etiopan běh na maratónskou vzdálenost. Bosý a ve světovém rekordu. Ulice Říma jsou pokryty nepříjemnou dlažbou a konec závodu se odehrává za tmy, kdy trať osvětlují hořícími pochodněmi vojáci.

Trest smrti?

Na sklonku téhož roku se v Etiopii odehrává vzpoura proti nepřítomnému císaři, při níž přijdou o život všichni rukojmí. Osobní stráž je hlavním osnovatelem rebelie. Zklamaný císař po návratu do země dává mnoho svých důstojníků oběsit. Abebe je zatčen, byl přeci také členem osobní stráže panovníka, a čeká na rozsudek smrti. Nenachází se však žádný důkaz, že byl do vzpoury zapleten. Císař rozhoduje o jeho propuštění.

Abebe Bikila trénoval až 60 kilometrů denně. Naboso, v nadmořských výškách hodně přes 2000 metrů.
Za celou svou kariéru vyhrál dvanáct z patnácti oficiálních závodů v běhu na dlouhé distance.
Bikilovo dětství poznamenalo obsazení Etiopie Itálií, které na čas rozdělilo i jeho rodinu. O to větší symbolický význam pro něj i pro celou zemi mělo jeho vítězství na olympiádě v Římě.

Vítězství po operaci

Bikilova druhá účast na olympiádě se odehrává o čtyři roky později v Tokiu, jen šest týdnů poté, co podstoupil operaci slepého střeva. V Tokiu opět s přehledem získává zlatou medaili za maratón. Z vůbec prvního černého atleta reprezentující africkou zemi, který si domů odvezl zlatou olympijskou medaili, se tak stává i vůbec první maratónec, jenž dokázal své zlato z olympiády obhájit.

Prokletí

Císař povyšuje Bikilu na poručíka, věnuje mu dům a osobní vůz, který se o pár let později stává jeho prokletím. Při cestě z tréninku se za špatné viditelnosti jeho automobil sráží s autobusem v plné rychlosti. Běžecký bůh se nemůže pohnout. Je od poloviny hrudě ochrnutý. Zoufalí lékaři ho z Etiopie převážejí do Anglie a zpět.

Když se na podzim roku 1973 Bikilův stav náhle silně zhoršuje, je atlet na přání císaře převezen na odbornou kliniku do Británie. Abebe Bikila i přesto umírá ve věku nedožitých 41 let. Etiopie vyhlašuje národní smutek. Lidé pláčou na ulicích, k hrobu se s Bikilou přichází rozloučit několik desítek tisíc lidí.

Reklama

Související témata: