Hlavní obsah

Chtěl zemřít, teď láme světové rekordy. Zachránila ho máma

Vždycky snil o tom, že svou vlast bude jednou reprezentovat na olympiádě. Bylo tomu tak i v květnu 1995, kdy jednadvacetiletý Henry uléhá do postele jako každý den. Příštího rána se probouzí slepý. Jeho sen se rozplývá a on propadá depresím. Vzdává vše. Ne tak jeho matka. A dávný přítel z dětství, který se de facto stává jeho novýma očima.

Foto: Profimedia.cz

Henry Wanyoike ztratil zrak, ale našel sám sebe.

Článek

Stejně jako další atleti v jeho zemi, měl i on slušnou naději stát se jedním z nejlepších. Keňský běžec Henry Wanyoike uměl už tehdy pětikilometrovou trať s průměrnou rychlostí hodně pod tři minuty na kilometr. A pak se jeho život obrací naruby během jediné chvilky. V noci muže zasahuje mozková mrtvice, která jej připravuje o 95 % zraku. Během následujících několika let přichází Henry i o jeho zbytek.

Když máte opravdového přítele

Nadějný olympionik je vyděšený, utápí v depresích a je zcela závislý na své rodině. Život pro něj ztrácí smysl. Ovšem ne pro jeho houževnatou matku. Díky ní se v Keni dostává do speciální školy pro nevidomé ‒ učí se číst Braillovo písmo, plést svetry... a opět se učí běhat. Jako jeho vodič, průvodce funguje dlouholetý přítel z dětství Joseph Kibunja. Má to ale velký háček, Joseph není běžec, vše se musí naučit a natrénovat tak, aby Henrymu vůbec stačil.

„Ztratil jsem zrak, ale neztratil jsem vizi." Henry Wanyoike

Videa z jejich prvních společných běhů ukazují tragikomický obrázek. Henry Wanyoike se často otáčí na svého druha, s nímž jej pojí páska kolem zápěstí, a povzbuzuje ho. Joseph je evidentně na pokraji svých sil. Zaostává, Henry jej doslova táhne za sebou, jeho tělo se naklání čím dál více, kolena se podlamují. Ihned za cílovou čárou padá k zemi neschopen dalšího pohybu. Zůstává viset na pásce jako Henryho živé závaží.

Už je nic nezastaví

Na paralympiádě v Sydney se spolu významně přibližují světovému rekordu na 5000 metrů. Joseph kolabuje po proběhnutí cílem. Svého přítele ale nenechává na holičkách. Pracuje na sobě a dva roky poté sehraný pár vyhrává na mistrovství světa běh na 5000 a 10000 metrů. Oba závody ve světovém rekordu!

Nezůstávají spát na vavřínech a neustále protahují trénovanou vzdálenost. Roku 2005 se zapisují na startovní listinu Londýnského maratónu ‒ a vítězí v novém světovém rekordu v kategorii nevidomých s časem 2:32:51. Pokud si myslíte, že toto je skvělý výsledek, tak oni dva si to nemysleli. Týden nato přepisují svůj vlastní světový rekord na maratónu v Hamburku ‒ 2:31:31. Tento čas zůstává dodnes nepřekonán.

• Henry a Joseph zakládají v roce 2005 nadaci, která pomáhá tisícům postižených v Keni a bojuje za jejich práva.
• Pro rok 2016 chystají běžci účast na paralympiádě v Riu de Janeiro. Jejich cílem je prolomit hranici 2:30 hod. na maratónské trati.

Reklama

Související témata: