Článek
Armin Erich Hary se nejprve věnuje fotbalu, později desetiboji. Rodiče ovšem nejsou nijak nadšeni a touží ze svého synka mít houslového virtuóza. Netuší ještě, že vychovávali virtuóza atletických mítinků. V roce 1957 mění mladý Armin svoje zaměření z desetiboje na sprint. Asi to byla nejlepší volba jeho života, protože už o rok později se stává prvním člověkem světa, který byl schopný pokořit hranici deseti vteřin na stometrové trati. Dodnes tak zůstává posledním Evropanem, který kdy světový rekord na tuto vzdálenost držel.
Tehdy však jeho rekordní čas ještě není uznán. Důvodem je nepřípustný sklon dráhy. Trvá další dva roky, než se jeho talent podaří oficiálně prosadit. 21. června 1960 Armin Hary běží 100 metrů ve světovém rekordu 10,0 sekund. Tentýž rok si odváží dvě zlaté medaile z olympiády v Římě ‒ za sprint na 100 metrů a štafetu 4x100 metrů. Do poslední chvíle bojuje, aby se na olympijské hry vůbec dostal. Všechny lety do Říma jsou beznadějně plné. Nakonec odlétá v nákladním letadle.
Už rok nato je jeho kariéra u konce. Má potíže s německým lehkoatletickým svazem kvůli chybnému vyúčtování diet. Navíc je účastníkem dopravní nehody, při níž si zraní koleno. Frustrován opouští ovály a vrhá se do světa byznysu s nemovitostmi. I tady ale naráží. Za napomáhání při podvodu si má odsedět dva roky ve vězení.
Soud druhé instance mění rozsudek na rok a půlletou podmínku a peněžitý trest. Nyní se už jedenáct let angažuje v projektu na podporu mladých sportovních talentů ze sociálně slabého prostředí. Za něj také dostává vysoké státní vyznamenání za zásluhy.
| „Řím byly moje hry. Chtěl jsem se pomstít ‒ za všechno, co mi udělali," komentuje o mnoho let později rekordman své působení na olympiádě. |
