Hlavní obsah

Obézní děti ? Ano, ale ne vždy. Českého kluka sport baví i díky Jágrovi

Praha

Málo pohybu, čas na gauči u televize, počítač, sociální sítě. Na sport se skoro nedostává a české děti pomalu kynou. Až osmdesát procent nemá dostatečnou pohybovou aktivitu. Špatné stravovací návyky, nedostatek pozornosti rodičů. To vše tvoří koktejl, který bobtná. Jenže vše není černé. Příkladem může být patnáctiletý Patrik Holubář, kterého sport baví. Zvládá ho i se sociálními sítěmi v zádech.

Foto: Archiv Patrika Holubáře

Malá cena velké Verandy - prosinec 2015 na 4,3 km a čas 22:41. Loňský čas 26:03.

Článek
Fotogalerie

„Běhám, protože mě to hlavně baví, chci mít dobrou fyzičku, hezký vyrýsovaný tělo, dobře se umisťovat na závodech a mít spoustu zážitků," má jasno Patrik z Ústí nad Orlicí. Sport ho „nepřepadl", nejde o náhle vzplanutí, sportuje už od pěti let. Začal fotbalem, v deseti přidal florbal a ve čtrnácti začal pravidelně běhat. Nyní nazouvá běžecké boty až třikrát týdně, stihne až dvacet kilometrů za týden.

„Děti, které nejsou na pohyb zvyklé, ho nevnímají jako příjemný a tělocvik je pro ně velmi stresující, protože to nikdy pořádně neuměly a nikdy se to pořádně nenaučí. Spousta dětí neumí udělat ani kotrmelec," citoval před časem server Novinky.cz Pavla Suchánka z Institutu dietologie a výživy.

I počítač se dá vypnout

Sociální sítě jsou morem, který potlačuje u dětí zájem o sport. Ví to i Patrik, ale dokáže si najít hranici. „Ano, bohužel. Také svůj čas občas trávím na mobilu a sociálních sítí, ale hodně sportuji, takže mi na to moc času nezbývá. Běhání mě baví. Nejsem zatím v žádném běžeckém týmu, protože hraji závodně ještě florbal, časově bych to nestíhal. Jinak mě spíš baví běhat sám nebo s přáteli, vymýšlet různý trasy a tréninky," popisuje mladý běžec své aktivity.

V minulém roce se zúčastnil čtrnácti závodů. Letos chystá ještě větší porci. Navíc má další motivaci. Rád by vylepšil osobní časy.

Za jeho zájmem stojí především on sám, jeho hlava, která má ale dva velké zastánce. Škola a rodina. „Jsem v 9. třídě na základní škole a máme super tělocvikáře, se kterým hodně sportujeme a jezdíme na různé soutěže. K tomu mě hodně podporují rodiče, hlavně taťka, který sportu rozumí. On se mnou jezdí na závody a vždy mi hodně fandí," je spokojený Patrik, který má kolem sebe i kamarády, kteří mají stejný pohled na volný čas. Chodí běhat, do posilovny, na brusle, na kolo.

Když vzory pomáhají

„Hodně se podporujeme a pomáháme si navzájem," říká Patrik, který je rád především za kamarádky Kláru a Lucku. S těmi sportuje. Pak tu jsou ti, kteří mu jsou vzorem, pomáhají mu mentálně. „Každý by měl mít svůj vzor. Mé sportovní vzory jsou Jaromír Jágr, Jakub Bína, Zuzana Hejnová a Usain Bolt."

Do mezinárodní studie HBSC, do které bylo zařazeno 220 tisíc školáků ze 42 zemí světa, byly začleněny i české děti, bylo jich testováno 1500. Výsledek? Nelichotivý. „Máme tady generaci dětí, které si nejdou ven zahrát fotbal, jako jsme to dělali my. Zůstávají doma a žijí ve světě sociálních médií, kde není přímý kontakt s kamarádem," vyjádřila se Jarmila Rážová z ministerstva zdravotnictví.

Tohle Patrikovi patrně nehrozí. Od mala sportuje, má pohyb zažitý v hlavě i v těle. Možná i proto směřuje tímto směrem svoji budoucnost. Chtěl by být vojákem nebo fitness trenérem.

Reklama