Vše, co jste kdy nepotřebovali vědět o běhání, a nenapadlo vás se zeptat (X)

Pravděpodobně nejstarším usvědčeným dopingovým hříšníkem je italský trojskokan a skokan do dálky Giorgio Maria Bortolozzi. Na nedovolené látky byl pozitivně testován ve svých 79 letech! Stalo se tak při národním halovém mistrovství a v jeho krvi byl odhalen zakázaný steroid a nadměrně zvýšená hladina testosteronu. Stařeček na svou obhajobu uvedl, že látku s označením DHEA (dehydroepiandrosteron) užívá k léčbě svých problémů už patnáct let, jen o tom asi zapomněl někoho informovat. Je otázkou, zda lze ale jeho pozitivní dopingovou kontrolu připsat na vrub pouze skleróze nebo této látce. DHEA je připisován silný účinek proti stárnutí, klinické výzkumy ale nic takového nepotvrdily. V Evropě je tento prohormon dostupný pouze na předpis, v USA je však volně prodejný. S největší pravděpodobností tak kmet používal DHEA k nedovolenému léčení poklesu své sportovní výkonnosti. I přes jeho šokující přiznání o dlouhodobém zneužívání zakázaného preparátu hrozí Italovi maximálně dvouletý distanc. Alespoň bude mít více času najít ten správný lék, který kontroly zatím neodhalí.

To japonský běžec Juki Kawauči je jiná třída - platí za nejlepšího amatérského maratónského běžce světa. Má běžné zaměstnání, vedle kterého zvládá ještě trénovat na vrcholové úrovni. Navíc pro sebe odmítá jakékoli sponzorství korporací. O to lépe běhá. Tak například v roce 2013 zvládl zvítězit ve dvou výborně obsazených maratónech během čtrnácti dnů. Nejprve v egyptském Luxoru a později v domácím Mainiči maratónu v čase 2:08:15. Takového času mimochodem ještě nikdy nikdo z Čech nedosáhl. Rozený Čechoslovák, nyní už Čech Róbert Štefko se ale v roce 1998 tomuto času hodně přiblížil, když dokázal vybojovat maratón za čas 2:09:53 hodin.

Portugalský maratónec Carlos Lopes byl týden před losangeleskou olympiádou v roce 1984 na svém tréninkovém běhu v Lisabonu, když jej srazilo auto. Sílu nárazu demonstruje fakt, že běžec byl vymrštěn do výšky a přelétl celou kapotu vozidla. Jako zázrakem se mu nestalo nic vážného, a tak mohl bravurním výkonem získat olympijské zlato na maratónské distanci. Běželo se ve velkém vedru a favorité závodu postupně odpadávali. Tou dobou už poměrně starý (37letý) Lopes se dostal nečekaně do čela a cíle dosáhl v novém olympijském rekordu. Dlouho oslavované vítězství si ale zřejmě skutečně tvrdě vysloužil - vezměte v potaz třeba fakt, že posledních sedm kilometrů maratónu zdolal v tempu 2:55 minut na kilometr. Lopesův olympijský rekord vydržel až do roku 2008, kdy jej přenastavil keňský běžec Samuel Wanjiru.

Když se v rámci letních olympijských her ve Stockholmu v roce 1912 běžel maratón, účastnilo se ho 68 běžců z 19 zemí světa. Do cíle jich ale doběhla pouze polovina. Důvodem pro tento nezvyklý průběh byla panující až padesátistupňová vedra. Jeden portugalský běžec za účast v závodu dokonce zaplatil životem. Naopak vítězný Kenneth McArthur, reprezentant Jihoafrické republiky, se prý za celý závod ani jednou nenapil. Obdivuhodný výkon 2:36:54.8, při němž nastavil tehdejší nový olympijský rekord. A kolik toho za maratón vypijete vy?