Článek
Startovní výstřel třeskl na dohled od starodávného, 3000 let starého pohřebiště a 158 běžců z nejrůznějších koutů světa se za zvuků hlasité iránské populární hudby dalo do pohybu. V jejich stínu se na trať vydaly i dvě ženy ‒ Masoumeh a Elham. Oficiální místa jim sice start zapověděla, takže jejich hruď nezdobila startovní čísla, nicméně na trati už jim nikdo problémy nedělal. Zřejmě byli všichni s teoretickou schopností tyto zdatné ženy pronásledovat sami na maratónské trati.
Ženy mohly vyplnit závaznou přihlášku na internetu, v jejich e-mailových schránkách ale přistálo jednoznačné zamítnutí jejich účasti. Některé nevládní organizace vyzývaly k bojkotu podniku s názvem I Run Iran a sloganem Real men run Iran (Opravdoví muži běží Íránem). Neprošel ani návrh domorodých běžkyň, že odstartují o dvě hodiny dříve před svými mužskými kolegy.
Nakonec dvě nejodhodlanější ženy přeci jen vyběhly. A v cíli jim byly vydány medaile pro úspěšně zakončivší běžce. „Chtěla bych, aby se pohybové aktivity v mojí zemi více rozšířily. Sport přece přispívá k přátelství a míru," řekla novinářům odhodlaně dokončivší Masoumeh. Samotný pořadatel závodu, vlastník cestovní kanceláře, jehož na nápad uspořádat maratón přivedl jeden z klientů, věří, že mnoho dalších odvážných íránských žen bude následovat příkladu dvou letošních průkopnic.
První tři místa obsadili místní borci s časy 2:46, 2:48 a 2:56 hodin. Samotný Írán vysílá do dějiště letních olympijských her jediného svého maratónce. Mnoho běžců to považuje za důkaz, že v zemi běhání ještě nemá vybudovanou takovou tradici. Že by ke zlepšení tohoto stavu nakonec přispěly právě revoltující ženy?
