Článek
Buddy Edelen se po studiích přestěhoval do Británie, kde působil jako učitel. Jeho trenérem byl krajan Fred Wilt, který se zabýval nejrůznějšími tréninkovými metodami světa a své poznatky také publikoval. I přes svůj dlouhodobý pobyt v Anglii Edelen stále reprezentoval svou zemi. Roku 1960 se tak stal prvním Američanem, který překonal trať 10 000 metrů v čase pod 30 minut. O dva roky později vybojoval prvenství na mistrovství Anglie v běhu na 10 000 metrů. Pro nás jistě není bez zajímavosti, že se téhož roku zúčastnil také Maratónu Košice, kde obsadil druhé místo.
Roku 1963 doběhl vítězně maratón v Athénách a vzápětí triumfoval na Polytechnic Marathonu světově nejrychlejším časem 2:14:28. Na podzim téhož roku se vrací do československých Košic, aby tam nastavil nový traťový rekord 2:15:10, který nikdo nepřekonal po dalších 15 let.
O rok později si vítězstvím v Yonkers Marathonu zajistil mistrovský titul ve Spojených státech a kvalifikoval se na olympijské hry do Tokia. I přesto, že byl jeho běžecký život poznamenán ischialgií (bolest způsobená kompresí nervů, vyzařuje do jedné nebo obou končetin), dokázal doběhnout na celkově šestém místě. Typický byl pro něj a jeho běžecký styl mírný záklon těla, kterým si ulevoval od intenzivních bolestí. I jeho šesté místo představovalo nejlepší umístění Američana od roku 1928.
Buddy Edelen měl smůlu, že přišel v době, kdy pro diváky byli hrdinové spíše sprinteři a někdo s šestým místem na olympiádě a překonaným světovým rekordem v nějakém podivném závodě pro excentriky je ještě příliš neoslovoval. Edelen zemřel ve věku 59 let na rakovinu. Nikdy však nebyl zahořklý, i když jeho výkony si říkaly o větší uznání.
Syn, který za něj nyní přebíral ocenění, o svém hvězdném otci řekl: „Ano, určitě by si přál větší uznání, ale nikdy nesklouzl do negativismu. Byl velmi přátelský a měl obrovský smysl pro humor. Dokázal žertovat ještě v době, kdy mu lékaři sdělili konečnou diagnózu. Měl slova obdivu pro jiné běžce. Nikdy jsem od něj neslyšel špatného slova ohledně jeho sportu." Nadějí rodiny je nyní Buddyho vnučka Frances, která prý oplývá stejnou vysokou frekvencí kroku, rukama drženými vysoko a dokonce i stejným náznakem záklonu jako míval její děd.
