Hlavní obsah

Maraton ve Valencii, nejkrásnější závod Evropy

Valencie

Neděle 2. prosince byl pro mě svátek maratónského běhání. To, co na mě čekalo ve španělské Valencii, mě uchvátilo se vším všudy. Dovolím si i vás nalákat krátkým sdělením, o jaké město se jedná a také proč zvolit tento maraton se známkou Gold Road Race od mezinárodní federace IAAF.

Foto: archiv autora

Maratón Valencia, španělské běžecké nebe?

Článek

Město leží zhruba dvě letecké hodiny od Prahy. Ceny se letenek se pohybují mezi dvěma až sedmi tisíci korun podle toho, kdy je kupujete. Valencie je známá skvělými podmínkami pro běh, v podstatě tu vůbec neprší. To, co ale stojí za zmínku nejvíce, je centrální park, který rozděluje město na dvě poloviny. Jde vlastně o vyschlé a zastavěné koryto řeky, kudy vedou cyklostezky, cesty pouze pro běžce (ano, ani kola, ani chodci tam nesmějí), fotbalové a basketbalová hřiště, odpočinkové zóny a originální dětská hřiště. Celý park je dlouhý třináct kilometrů a je zakončen úžasnou stavbou vědecko-technického muzea. V parku lze opravdu strávit jak aktivně, tak pasivně prakticky celý den, a to beze smogu, který leží nahoře u silnic.

V den závodu bylo vysokých 20 stupňů Celsia, což je na maraton dost teplo. Start naplánovaný na půl devátou byl rozumný i vzhledem ke vstávání. Počet běžců mi už ale moc rozumný nepřipadal, běželo 20 tisíc lidí. To je celkem šrumec, o čemž jsem se přesvědčil hned ráno, když jsem se snažil získat ztracené spínací špendlíky na připevnění čísla a vůbec nikdo neuměl anglicky nebo poradit kde je najdu. Doporučuji na to myslet den předem.

Foto: archiv autora

Ve Španělsku česká vlajka nechyběla.

archiv autora

Start byl přesný a ambice organizátorů vůči prvním závodníkům jasná ‒ prolomit rekord 2:05:15. Povedlo se, vítězný běžec zdolal trať pod dvě hodiny pět minut. Ideální počasí, široké bulváry a špalíry lidí, kteří neustále fandí a podporují každého bez rozdílu. Samotná atmosféra mě neskutečně strhla!

Foto: archiv autora

Centrální park ve Valencii má určitě velké kouzlo.

archiv autora

Závod sem rozběhl pomaleji, abych vnímal, co se děje v okolí a měl síly do závěrečné části. Mohl jsem tedy pozorovat skupinku Santa Clausů jak fanaticky fandí, mongolské tanečnice (nevím proč ve Španělsku), chorály dětí, kteří zpívají a pějí básně... bubeníky na každém třetím kilometru. Kapely od AC/DC revival po španělské klasiky a disco trisco... Prostě toho bylo tolik, že jsem se ze snu probral až po příchodu první krize. Ta se ohlásila na 26. kilometru. Dal jsem si gel a solné tablety. Sice jsem chtěl držet low carb stravu (nízkosacharidová dieta ‒ pozn. red.), ale nebylo zbytí.

Foto: archiv autora

V cíli dost brzo na top 300.

archiv autora

Tempo se mi podařilo udržet a stabilizovat se. Další krizi na 35. kilometru jsem zažehnal iontovým nápojem a byl tu finiš. Podařilo se mi udržet průměrné tempo 4:01 min/km, což činilo nakonec pěkné 2 hodiny 49 minut a 44 vteřin. Na celé věci bylo úžasné, že jsem stále měl s kým běžet a se svým časem jsem celkově uzavíral 300. místo. To třeba na maratonu v Nice-Cannes by tento čas atakoval první dvacítku. Holt je vidět, že Španělé mají na prvním místě fotbal a hned za ním běh a cyklistiku. Za mne nejkrásnější maratonský běh v celé Evropě. Vamos, amigos!

Reklama