Hlavní obsah

V Praze se bude slavit už 25 let. Čtvrtstoletí, které změnilo Čechy

Praha

Každý závod má své velké chvíle. Ta úplně první přichází hned s jeho prvním startem, prvním ročníkem. Znám dokonce i běžce, kteří se na takové lahůdky specializují a cíleně objíždění nově vznikající závody téměř po celém světě. Časem další velké chvíle přibývají. Kulaté ročníky mají své kouzlo a pořadatelé je podtrhují i jubilejními sadami účastnických medailí, speciální edicí triček a podobně. Dožije-li se akce ve zdraví deseti, dvaceti ročníků, je to určitě důvod k oslavě a radosti. Co když ale dojde na čtvrtinu století?

Foto: RunCzech.com

Prahu oživují běžci už čtvrtinu jednoho století.

Článek

Mít za sebou pětadvacet let, to už něco znamená. Čtvrtstoletí nepřerušené řady závodů slibuje vyzrálou, dospělou akci, dílo v plném rozpuku. „Co mohlo být vhodnějším místem pro zrození myšlenky uspořádat sportovní akci v České republice, než hospoda?" zavzpomínal s otázkou na rtech na prvopočátky Pražského mezinárodního maratonu Carlo Capalbo, prezident jeho organizačního výboru.

Tenkrát vznikla dobrá myšlenka v pražské hospodě Na Cibulce. Jednu podzimní sobotu v listopadu roku 1994 se tady sešel Carlo Capalbo se svým italským přítelem Gelindo Bordinem, vítězem maratonu na olympijských hrách 1988 v Soulu. Slovo dalo slovo. Trasu vysněného závodu si nakreslili na ubrousek a pak zvedli telefon a zavolali Emilovi Zátopkovi.

Foto: RunCzech.com

Emil Zátopek zůstává s Pražským mezinárodním maratonem už navždy spojen.

„Česká republika má velkou sportovní tradici, město Praha je překrásné, má i prostor pro takový závod...," myslel si tenkrát Capalbo a myslí si to dodnes. První krůčky od myšlenky pořádat Pražský mezinárodní maraton až po jeho skutečnou realizaci nebyly ale právě nejjistější. Obtíží, jež bylo nutno vyřešit, se vyrojila celá řada. Po ohromném množství práce ale vše nakonec dobře dopadlo a italský nadšenec se svým týmem dostal zelenou.

Foto: RunCzech.com

Malí nadšenci tvoří od počátků základ velké mezinárodní akce.

S blížícím se startem v květnu 1995 vypukla doslova maratonská horečka a ještě před vypršením termínu museli pořadatelé ukončit příjem přihlášek. Obrovský zájem byl také o přidružené nesoutěžní běhy. I díky nim byl plánovaný limit 15 000 běžců kompletně naplněn. Maraton si napoprvé zaběhlo 980 účastníků, necelou desítku (9,2 km) 5 000 běžců a nejkratší vzdálenost (4,8 km) celých 10 000 malých i velkých závodníků. Výhercem prvního maratonu v Praze byl Etiopan s příhodným jménem Tummo Turbo s časem 2:12:44, mezi ženami tenkrát dominovala Svetlana Tkach z Ukrajiny (2:38:33).

TIP: Pokud se zúčastníte 15 ročníků maratonu v Praze, dalších 15 startů máte od pořadatelů zdarma!

Od roku 1995 urazil Pražský maraton dlouhou cestu. Překonávaly se rekordy, maraton získal zlatou známku mezinárodní asociace IAAF, maratonské expo se stalo největším sportovním veletrhem v celé České republice a počet účastníků se v roce 2018 vyšplhal na 9 778. Letos na Staroměstském náměstí třeskne startovní výstřel už popětadvacáté. A nad hlavami závodnic a závodníků se už tradičně rozezní Smetanova Vltava. Její tóny budete mít možnost zaznamenat i na jubilejní účastnické medaili, kterou vám na krk pověsí možná sám prezident Capalbo známý tím, že se na svých závodech vždy snaží osobně pozdravit se všemi běžci v cíli.

Foto: RunCzech.com

Pražský mezinárodní maraton ‒ Tummo Turbo z Etiopie využil své superschopnosti k historicky prvnímu pražskému vítězství (2:12:44).

Na závodě v Praze jsem spustil svou maratonskou historii také já. Od roku 1998 jsem se na jeho start postavil 17x v řadě. První víkend v květnu byl na léta pevně vyhrazen 42 kilometrům pražských ulic. Letos budu mezi účastníky znovu. Mám totiž dojem, že začínám patřit k těm, co sbírají medaile s číslem 25...

Foto: RunCzech.com

Pražský mezinárodní maraton ‒ první vítězkou vůbec byla Ukrajinka Svetlana Tkach.

Reklama

Související témata:
Turbodmychadlo