Nejlepší závod celého Německa: to je GutsMuths – Rennsteiglauf

Na letošní supermaratón jsme vyrazili společně s Ivetou Fořtovou, pro kterou to měl být první ultramaratón, a z Jablonce nás ještě doplnila Míša Svobodová. Do místa startu, města Eisenach, známého jako rodiště Johanna Sebastiana Bacha nebo také kdysi výrobou aut Wartburg, pojmenovaného po zdejším hradu, jsme dorazili v pátek odpoledne, ubytovali se v pěkném hotelu a šli si vyzvednout startovní čísla. Kdo by čekal velké expo byl by zklamán. Vydávají se tu skutečně jen startovní čísla a zahraniční účastníci platí startovné, které je při včasném přihlášení 60 eur a zálohu za čip 25 eur.

Od 17 hodin se na náměstí ve velkém stanu koná takzvané Klossparty, kde se nedostávají tradiční těstoviny, ale kulaté knedlíky s gulášem a červeným zelím. To všechno jsme zapili dobrým černým pivem. V sobotu je potřeba vstávat opravdu brzy, hotel pro běžce připravil snídani již na půl pátou ráno. Pytle s osobními věcmi pro převoz do cíle pořadatelé vybírají od půl šesté a přesně v 6.00 je start na zdejším náměstí. Se svými 215 metry nad mořem je to nejnižší bod celé trasy. Před startem ještě rychle společnou fotku a jde se na to.

Po proběhnutí centrem města trasa závodu zamíří hned do přírody a do kopečků. Supermaratón vede většinou po lesních cestách hezkou zachovalou přírodou. Dá se říct, že prvních 25 kilometrů stále stoupáte na vrchol Grosser Inselsberg, který je ve výšce 916 metrů a nachází se na něm televizní vysílač. Po prudkém seběhu se dalších 15 kilometrů pohybujete zvlněnou krajinou kolem výšky 700 metrů. Zhruba na 42. kilometru se rychle dostanete do výšky nad 800 metrů a pokračujete až na 55. kilometr, kde se probíhá biatlonovým areálem známého zimního střediska Oberhof. Mimo jiné tu také startuje trasa půlmaratónu. A odtud už pokračujete na nejvyšší bod trasy Grosser Beerberg 980 metrů, který je na 61. kilometru. Teď už zbývá jen seběhnout posledních 11,7 kilometru do cílového městečka Schmiedefeld a užít si bouřlivé povzbuzování diváků v cílové rovince.

Po celé trase se nastoupalo 1867 výškových metrů a abyste na to všechno měli dost sil, tak cestou bylo 14 výborně zásobených občerstvovacích stanic. K dispozici voda, cola, čaj, jablečný džus, nealkoholické pivo a k jídlu ovocné tyčinky, chleba se sádlem, máslem nebo nutelou, sušenky a dokonce i buřty. Mají tu i svojí specialitu, schleim. Jde o rozmixované ovesné vločky s mlékem, ovocem a ještě nějakou přísadou, kterou pořadatelé nechtějí prozradit, to by už nebyla jejich specialita. Organizátoři jsou tu opravdu skvělí. Všude milí, ochotní, povzbuzují, prostě žijí závodem a dokazují, proč závod již několikrát samotní běžci zvolili nejlepším závodem v Německu, a to třeba i před Berlínským maratónem.

V cíli to opravdu žije, vždyť tu skončí téměř 15 000 běžců. Probíhá tu postupné vyhlašování výsledků, pro běžce tisknou diplomy, ultramaratóncům se vydávají finišerská trika, vybírají se čipy, a to vše téměř bez front nebo jen s minimálním čekáním. Prostě organizace jak má být. Účastníci mají k dispozici také mnoho stánků s občerstvením, pánské i dámské sprchy, kde teče teplá voda proudem, stánky partnerů a večer je pořádná party.