Hlavní obsah

Základy free runningu III. ‒ přes zábradlí efektivně a elegantně

René KujanSport.cz

Už jsme společně více či méně ladně překonali lavičky, ohrady, zídky. Teď je na řadě zábradlí. V podstatě jednoduchá, poměrně nízká věc, kterou lze překonat svižně, účelně, efektivně i elegantně. Přes takzvanou odbočku přejdeme na technicky o trochu náročnější skrčku. Ale nebojte, když jsem to pod vedením zkušeného „džampera“ Lukáše zvládl já, zvládnete to taky!

Základy free runningu III. - skrčkou přes zábradlíVideo: Sport.cz

 
Článek

Zábradlí je asi nejčastější překážkou, jakou vyznavač běhu může v městské džungli potkat. Proto je dobré naučit se více způsobů, jak se s ním vypořádat. No přece byste ho nepodlézali nebo potupně neobcházeli, když existuje způsob, jak si ho vychutnat a ještě na sebe strhnout obdivné zraky nejedné dívky, která váš střemhlavý let orla bělohlavého náhodou zaznamená?!

Úplní skákači-začátečníci si nejprve nacvičí přeskok zábradlí sounož s vybočením nohou do strany, takzvanou odbočku. Je to opravdu nenáročné, a když zvolíte zábradlí s menší výškou, jaké jsme k nácviku použili i my, může to být dokonce i bezpečné. Vyzkoušejte varianty na obě strany. Nikdy nevíte, z jaké strany se k překážce budete v reálném světě blížit, a můžou tak přijít vhod obě možnosti.

LUKÁŠ KULDA (22)
• student FTVS
• free runningu se věnuje osm let
• druhé místo na Artmoving 2015
• jedním z autorů projektu Jump 'n' Travel, který podporuje také společnost Red Bull

Takový nácvik můžeme považovat za dynamický strečink, takže protažení už jsme a můžeme se směle pustit do dalšího kousku. Tím bude poslední předstupeň skrčky. Ze stoje nejprve uchopíte pevně zábradlí a zkusíte vyskočit na jeho vrchol tak, abyste na něm zůstali stát. Ruce se samozřejmě odpojují, svým švihem mohou skok usnadnit. Po několika pokusech získáte potřebnou jistotu. Následuje samotná skrčka.

Z rozeběhu se odrážíte oběma nohama najednou v dostatečné vzdálenosti od překážky. Tělo v jedné rovině, ruce jdou napřed a zachytávají překážku. Tělo je stále v rovině, takže hlava a trup se ocitají za překážkou. Ruce se plynule oddělují od překážky a svojí dynamikou mohou pomoci dalšímu letu. Nohy se přitahují koleny k trupu a vy letíte přes překážku v takovém vzdušném dřepu. Za překážkou dopadáte na zem oběma nohama a ničím nerušený běh může pokračovat.

TIP: Nejdůležitějším trikem je správně odhadnout místo odrazu od překážky. Původně jsem se odrážel příliš blízko zábradlí a pak mi dalo dost práce neškrtnout o překážku zadkem. Odraz může být i poměrně daleko. Napjaté tělo může podle Lukáše svírat se zemí úhel i 45°. A vzhledem k tomu, že i tady platí světelné zákony (letíme přeci rychlostí velmi blízkou rychlosti světla, ne?), úhel odrazu se pak bude rovnat úhlu dopadu a překonání překážky bude o to ladnější a elegantnější.

Reklama