Hlavní obsah

Utrpení a tvrdý dril. Záměrně se dehydroval, aby zvládl boj v pustinách

Dean Karnazes, Američan s řeckými kořeny, se celosvětově proslavil jako „ten, co běhá od nevidím do nevidím a sní u toho všechno, co mu přijde pod ruku“. Notoricky známých je jeho 50 maratónů v 50 dnech v 50 různých státech USA. Běhal na všech kontinentech minimálně dvakrát, závodil na nejvzdálenějších a nejodlehlejších místech naší planety. Ultramaratón vedoucí Údolím smrti, o němž se říká, že je nejtvrdším závodem svého druhu vůbec, vyhrál dvakrát po sobě. A teď se pustil do něčeho zcela nového. Proběhl exotickou část Hedvábné stezky, aby ukázal, že nic není nemožné a že běh může spojovat celé národy. Při přípravě se rozhodně nešetřil.

Foto: facebook D. Karnazes

Ostříleného ultramaratónce Deana Karnazese si kazašská děvčata oblíbila.

Článek

Karnazes tentokrát zanevřel na organizované závody a pustil se do dalšího objevování. Po prastaré Hedvábné stezce se rozhodl propojit během Uzbekistán, Kyrgyzstán a Kazachstán. Cesta dlouhá 525 kilometrů vedla až do výšek téměř 3700 metrů nad mořem. Projekt propojený s oficiálním diplomatickým programem měl zároveň podpořit státy slavící 25. výročí nezávislosti. Jelikož nebylo možné, aby běžce celou dobu doprovázelo vozidlo, nenechal ultramaratónec v přípravě nic náhodě.

Na nápad takovou věc vůbec podstoupit jej přivedl při jednom z městských maratónů náhodný běžec, který dříve pracoval v Kyrgyzstánu. Když Karnazes poprvé uviděl itinerář cesty, bylo mu všechno jasné: Chtějí ho zabít! „Koukal jsem se na počasí. Uzbekistán leží ještě nad Afghánistánem. Je to poušť. Mají tam 44 °C ve stínu. Tak jsem začal běhat uprostřed dne, kdy jsou teploty nejvyšší (žije v Kalifornii - pozn. red.), čemuž se většina rozumných běžců vyhýbá. A většina běžců také nevyhledává dehydrataci. Zcela úmyslně jsem začal běhat bez pití a zcela záměrně se dehydroval, abych si zvykl na situaci, kdy jsem bez podpory někde uprostřed všech těch pustin," svěřil se ultramaratónec listu The New York Times.

Běžec také hodně trénoval v horách, aby si zvykl na námahu ve vysokých nadmořských výškách. A pak to celé skloubil dohromady. „Jsem si jist, že projekt bude plný nepředvídatelných událostí. Pokrytí mobilním signálem v těch končinách je velmi sporadické. Vůbec nevím, co by se stalo, kdybych se tam ztratil," přemítal Karnazes ještě před zahájením svého běhu.

Jako doplňky stravy si s sebou vzal jen energetické tyčinky a prášek na přípravu sportovního nápoje. Hlavní část nutričních hodnot se rozhodl čerpat z místních zdrojů, což se mu už vícekrát osvědčilo. Ubytování mu naštěstí pomohli vyřešit místní. Vždy se našla rodina, u níž mohl přespat, ať už ve skromném příbytku, nebo v jurtě. Denně uběhl i přes 80 kilometrů.

I přes všechno, co ve světě běhu už dokázal, pro něj nejsilnějším zážitkem zůstává desetikilometrový běh s dcerou na její desáté narozeniny. A co si pro nás muž přezdívaný Ultramarathonman přichystá příště? Určitě nic, co by tento zážitek překonalo. Nebo ne?

Reklama