Rubriky:

Radíme

Bosý ďábel hlásí: Pokus o přeběhnutí Vysokých Tater

10. září 2016 08:00 - Poprad

Tomáš Zahálka byl původně turista. Prostě jen hodně chodil všude, kde ho napadlo. Jenže to už mu dnes nikdo nevěří, v povědomí široké veřejnosti je zapsán jako Ten, který běhá bos. V naší republice už nezbývá moc míst, která by neokusil na vlastní plosky nohou, a tak se tentokrát vydal společně s partnerkou Lídou na sousední Slovensko. Troškař Tomáš určitě není, přeběhnout se tentokráte rozhodl hned slovenské velehory.

 

archiv autora

Stačí si přidat Běhání na Seznam.cz a neuteče vám žádný zajímavý článek.
Přidat na Seznam.cz

Jen tak mě napadlo proběhnout se v Tatrách, neboť naposledy jsem tam byl jako malý a ty kopce byly tak veliké. Komu jinému to nabídnout než Lídě. Vybrali jsme spolu noční žlutý Regiojet. Jiným vlakem bychom v Popradu ráno nestihli bus na druhou stranu Tater, do Tatranské Javoriny. Plán je ambiciózní, maratón zpět do Popradu.

ČTĚTE TAKÉ: Slavkovský štít ve Vysokých Tatrách ‒ ztrestejte svá stehna jako nikdy předtím!

Praha 21:46: Uléháme do lehátek a svištíme. I když v lehátkovém kupé pro šest až tolik místa není, na spaní to stačí. Vlak jede klidně, ale jen než dojedeme na Slovensko, pak trochu hází. V porovnání s našimi dávnými bratry máme tedy poměrně pěkné, kvalitní koridory, ale vyšší rychlost by neškodila. Chrrr-crrr a už před pátou vystupujeme v Popradu.

Rychlost dva kilometry za hodinu?!

Rozkoukáme se a jdeme najít autobusové nádraží. Objedeme Tatry a v sedm hodin vybíháme z výšky 1000 metrů nad mořem z Tatranské Javoriny. Naboso pro začátek dva kiláky po nové asfaltce. Na rozcestníku se dozvíme, že k Téryho chatě je to pět a půl hodiny. Na rozcestí nad chatou tedy 5 hodin na necelých 10 kilometrů. To jako myslí vážně?

Poklidně pobíháme lesem a po pořádném kopci ani vidu ani slechu, místy jsem použil sandále Earth Runners z naBOSo, Lída běží v adidaskách. Nastoupáno máme zatím sotva 500 výškových metrů. Po více jak osmi kilometrech přeběhneme potok a cesta se rázem změní. Velké kameny, menší kameny a suť. Kopec je konečně tady, stoupání velí použít bosé ťapky a jde se na to. Ještě si teda dáme pusu, menší svačinu a nějaké to selfie. Společné fotky jsou na samospoušť v mobilu umístěném v podomácku vyrobeném stojánku z drátu. Fotografa si seženeme možná příště.

Lékárnička a krev poprvé

Cesta se klikatí neznatelně mezi šutry, ale velmi znatelně do kopce, prozrazuje ji jen zelená značka. Jak řekla Lída, není to asi lehké s kyblíkem bílé a zelené barvy tady značit cestu a nerozlít. Svižně přeskakujeme po kamenech a pozorujeme dole malé tečky, ty turisty v pohorkách z našeho autobusu. Měli jsme dobrý pocit alespoň z toho, že nás nikdo z nich nedohnal. Alespoň částečně se nám tedy ten běh podařilo nasimulovat.

Skáču nahoru jako kamzík a občas na Lídu čekám. Mezitím na mobil vykroužím nějakou tu panoramatickou fotku, výhledy jsou tu prostě parádní. Je před námi stěna a vrchol hodně daleko. Najednou jsme ale po 11,5 kilometrech v nejvyšším místě našeho putování skoro ve 2400 metrech nad mořem. Vzduch je čerstvý a žluté tričko Světlo pro svět se mnou výš ještě nebylo.

TOMÁŠ VYPRAVUJE
Polibek rozhodoval o vítězství či ztrátě
Zahálka na Moravě podváděl
Naboso a na candáta

Kousek po řetězech a sešup klikatou cestou dolů. Teď to přijde, nedávám pozor a následuje uklouznutí po sypkých šutrech a na pravé ťapce mám dva do krve odřené prsty a lehce pošramocené levé lýtko. Volat vrtulník nebo pokračovat? Pokračujeme, za chvíli jsme u plesa, umyju chodidlo, nahodím desinfekci a náplast. U místa, kam to bylo dle značky 5 hodin, jsme za zhruba tři a půl. Zatím dobrý.

Důchodci nás inspirují

Lomnický Štít je v mracích. Jenže, stačí se otočit a kouknout na žlutou značku na Priečne sedlo. To bych vám nepřál vidět. Strašný krpál, nahoře kolmá stěna s řetězy. Přitom na mapě je to jen krátká žlutá čára přes pár vrstevnic. Pokud by nebylo tak hezké počasí a na řetězech jsme neviděli důchodce, jak si fotí selfíčka, tak by nás tam asi nikdo nedostal. Stoupám, zhruba čtyřkilový batoh táhne mírně dozadu. Držím se levou rukou a nohu dávám skoro o metr výš na další výstupek na skále, pak se přitahuju rukama. Tady není čas na hrdinství, fotku střihnu, až když se dá stát oběma nohama na zemi.

Příkré kopce, které bychom bez řetězů neměli šanci zdolat, mi připomněly, že nemám zrovna silnou horní část těla. Ale na přežití to stačilo. Občas jsme se zasmáli tomu, že se nějak moc plazíme na tak "krásně běhatelném terénu".

Běžecká suknice líbí se velice

Po necelých čtyřiceti minutách se nám otvírá pohled na další vrcholky Tater. Obdivujeme dvanáctiletého kluka, který za pomoci rodičů ty řetězy také zdolal, Prostě borec. Já je zase zaujal svou běžeckou sukní.

Sešup a mírný seběh ke Zbojnické chatě. Na ceduli byl uveden čas 2:30. I s těmi řetězy jsme tam za zhruba hodinu padesát. Dáme si každý fazolovou polévku za čtyři eura. Všechno se na chatu tahá ručně, tak proto ty vysokohorské ceny. A pokecáme s těmi zmíněnými turisty.

Můj plán byl vzít to ještě přes sedlo Prielom na vrchol Východá Vysoká a pak dolů. Ale k našemu překvapení byly v těch Tatrách kameny! A taky velké kopce... Pohled na kopec, který byl dle mapy jen tři kilometry, opět vyrazil dech a asi by nám nezbyla časová rezerva. Tak jsem změnil plán a vyrazili jsme dolů po modré, směrem na Hrebienok.

Lékárnička a krev podruhé

Běžím bosky, ale je to hrozná dřina skákat ze šutru na šutr. Za údiv a obdiv turistů to ale stojí. Po několika kilometrech se zas obuju do sandálů. Neboť to se nedá. A taky chci stačit Lídě. Kámen, kořen a flák ho! Lída padá a kutálí se. Já místo focení přibíhám k ní. Jen trochu odřené koleno a díra v botě. Ke slovu se opět dostává lékárnička.

Teď už na pohodu po modré kolem vodopádů Studeného potoka. Pod lanovkou na Lomnický štít. Tipujete správně, je zase v mracích. Seběh do Tatranské Lomnice, kde si po dvacetisedmi kilometrech vychutnáváme večeři a čekáme na električku, vláček, co jezdí pod Tatrami. Pak ještě dvě hodiny čekáme v Popradu na vlak a svištíme zpátky.

Tomáš Zahálka, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Radíme

Filtr článků - Radíme


Kalendář akcí

Kdykoliv prosinec leden 2018 únor 2018 březen 2018 duben 2018 květen 2018 červen 2018 červenec 2018 srpen 2018 září 2018 říjen 2018 listopad 2018 Všechny typy závodu Méně než 10 km 10km – půlmaraton Půlmaraton – maraton Více než maraton Všechny kraje Praha Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Pardubický kraj Plzeňský kraj Středočeský kraj Ústecký kraj Kraj Vysočina Zlínský kraj
Nenalezena žádná událost
-

Místo startu:

Mapa

Čas startu:

Startovné:

Tratě:

Poznámka:

Oficiální stránky

Další akce