Hlavní obsah

BRATISLAVSKÝ GLOSÁŘ: Bez medaile, ale s nadějí. Chybělo však víc než jen pouhé štěstí

Bratislava

Tak zase tu medaili Češi nepřivezou, což je po hokejovém mistrovství světa docela obehraná písnička. Ale letos její tóny nezní tak falešně jako po předchozích turnajích. Za celých sedm let čekání na cenný kov nebyl národní tým nikdy takhle blízko vytouženému zisku jako letos v Bratislavě.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Ani Jan Kovář, ani Jakub Vrána na ruského brankáře Andreje Vasilevského nevyzráli.

Článek
Fotogalerie

Určitě nebyla žádná ostuda ztratit bitvu o bronz se silným Ruskem až v nájezdech, když se předtím sborná celou třetí třetinu i desetiminutové nastavení modlila k žhavému adeptovi na Vezinovu trofej pro nejlepšího gólmana NHL Vasilevskému, ať pochytá co nejvíc z celkem padesáti českých střel.

I když velmi dobré výkony české reprezentace nedostaly medailovou tečkou, zahřály srdce i sérií nezdarů už dost utrápenou duši fanouška, u nějž musí převládat pocit naděje, že se možná blýská na lepší časy. Třeba jen proto, že tolik českých hráčů ve věku do 24 let jako na letošním šampionátu se v dobrém světle neukázalo už hodně dlouho.

Rok u hokejové reprezentace mi vzal bronzovou medaili a dal mi zpět českou hrdost, hodnotí Miloš Říha

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

Řeč není jen o nejlepším obránci turnaje Hronkovi, který má předpoklad být absolutní hvězdou v NHL, ale čich na góly i velký herní progres předvedl také Kubalík a není divu, že v Chicagu už pro něj chystají smlouvu. Do budoucna se určitě dá stavět i na výborných bruslařích Vránovi s Chytilem, byť oba čelili během šampionátu kritice a trenér Říha k nim v rámci rošád v sestavě nebyl ani trochu shovívavý.

Kouči se po jeho premiéře na šampionátu musí přiznat, že do národního mužstva napumpoval nasazení, touhu i odhodlání za cenu toho, že si šel za svým, hlava, nehlava. Bral to trochu tak, že když má dosáhnout úspěchu, musí se kácet les a přitom prostě létají třísky. Obtiskl do mužstva i svou představu o tom, jak tvrdě musí pracovat.

Tu medaili jsme tak chtěli, že jsme žrali led. Bolí to hodně, říká kapitán Jakub Voráček

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

O to pochopitelnější pak byl jeho smutek, nebo možná přesněji řečeno zmar, když o ten pověstný chloupek medaile jeho svěřencům utekla. Jenže nestavme si vzdušné zámky, Česko pořád zůstává pátým, možná spíš šestým či sedmým uchazečem o medaile na vrcholných hokejových akcích.

Aby mohlo spřádat reálné plány na cenný kov potřebuje, aby mu na šampionát přijeli hráči z NHL. Letos to vyšlo perfektně, dorazilo jich celkem dvanáct a kromě Mrázka, Pastrňáka, Krejčího i Hertla hrajících ještě o Stanley Cup a zraněného Kempného, byli prakticky všichni elitní čeští hokejisté ze zámoří k dispozici.

Přistupovat k nájezdům nějak speciálně není dobré. Zbytečně bych si na sebe vytvářel tlak, říká Šimon Hrubec

<a href="http://www.sport.cz/">SPORT.CZ</a>

Říha rychle hodil za hlavu myšlenku o sehraném evropském jádru a dopřál borcům z NHL hodně volnosti s vědomím, že Voráček mu bezezbytku naplní roli lídra. Ze začátku to vypadalo na excelentní jízdu. Semifinálová lekce od Kanady byla krutým připomenutím reality. Třeba jen v tom, že Češi neměli soupeře přečteného tak detailně, jako on je.

Navíc reprezentační tým ze země světové špičky musí především v play off předvést opakovaně výkon na hranici možností, nebo jít až za ni, což perfektně předvedli nakonec zlatí Finové, před turnajem mnohými odepisovaní. Tohle zatím českým hráčům ani pod Říhou úplně nejde, byť při pohledu na bratislavské účinkování národního týmu lze najít spíš pozitiva. Jenže co naplat, medaile tam zase chybí a zaklínání se tím, že se od českého mužstva jen odvrátilo štěstí, by bylo cestou do pekel.

Absolvent právnické fakulty Univerzity Karlovy, jehož osudem se stala sportovní žurnalistika. V redakci Práva působí Martin Kézr od roku 1990 a své zkušenosti předává rovněž posluchačům Vyšší odborné školy publicistiky v Praze. Je vedoucím hokejové sekce Klubu sportovních novinářů.

Reklama

Související témata: