Článek
„Bál jsem se, aby sval nebyl natržený, ale je pouze natažený. Poslední utkání hrajeme víkend před Štědrým dnem doma s Genkem, kde je Dan Pudil. Rád bych tenhle duel stihnul,“ přál si Vlček, jemuž pak začne čtrnáctidenní dovolená, kterou ukončí nástup do zimní přípravy. Tu zahájí Anderlecht 2. ledna 2009.
Do začátku volna se chce Vlček nejen uzdravit, ale rovněž zvládnout pořízení dárků. „Pro děti je obstarává manželka, já seženu jen něco pro ni. Zatím však nemám nic. A nejsem si jistý, že stihnu zajít na nákupy v Belgii. Pravděpodobně dárky koupím až v Praze. Budou tedy typu last minute,“ smál se Vlček.
Nedlouho po vstupu do nového roku ho čeká i řešení fotbalové budoucnosti. Smlouva vyprší Vlčkovi na konci probíhající sezóny, Anderlecht má v kontraktu roční opci.
„Bude-li klub chtít, abych zůstal, přemlouvat se nenechám. Byl bych za další rok v Bruselu rád. Ale kvůli rodině bych se už nikam nechtěl harcovat. Starší dcera chodí do čtvrté třídy a musí navštěvovat francouzskou školu. Češtinu se učí doma s manželkou, je to pro ně záhul pro obě,“ vyprávěl Vlček.
Jaro určitě v Belgii
Do léta tak bude stoprocentně hráčem Anderlechtu, spekulace o svém zimním návratu do Slavie za Necida mířícího do CSKA Moskva označuje za nesmyslné. „Jaro prožiji v Belgii. Rozhodne se v únoru. Pokud se nedomluvím v Anderlechtu, tak se vrátím do Čech.“
S ohledem na propadající se koeficient českého klubového fotbalu by měl mnohem snadnější cestu do prestižní Ligy mistrů z elitního belgického klubu, ale Vlček v případě nezdaru jednání bude preferovat návrat domů.
„Nehodlám hrát někde v průměrném rakouském klubu nebo ve druhé lize. A měnit působiště v rámci Belgie taky nechci, protože podmínky a zázemí, jako jsou v Anderlechtu, nemají nikde jinde. A koeficient z pohledu Ligy mistrů neřeším už vůbec. Zvláště po letošní zlé zkušenosti s Borisovem. Všichni jsme si mysleli, že běloruský tým vyřadíme, a neprošli jsme ani do třetího předkola,“ vzpomíná na šokující krach ambicí ve druhém předkole Champions League.
Pokud by musel Brusel opustit, přál by si návrat do Slavie. „O velkém přestupu si ve dvaatřiceti letech nedělám iluze. A v Česku je mi nejbližší Slavie. Znám tamní prostředí i kluky, navíc se hraje na novém stadiónu,“ zasnil se borec, který v první polovině minulé sezóny vydatně přispěl k zisku slávistického titulu.
