Hlavní obsah

Od letadla si rád na dlouho odpočinu, hlásí zvučná posila Pardubic. Čas už honit nemusí

Jan ŠvandaSport.czPrávo

Hlásí veliký návrat. Jakub Nakládal sbalil v Jaroslavli hokejové nádobíčko a po devíti letech zamířil zpět do extraligových Pardubic, na něž má reprezentační bek báječné vzpomínky. Právě s Dynamem získal účastník tří MS i minulé olympiády na konci první dekády nového tisíciletí svůj jediný klubový titul, a lační po dalším.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Obránce Jakub Nakládal (druhý zprava) se po devíti letech vrátil do Pardubic.

Článek

Nezvažoval jste během sezony přece jen možnost, že byste v KHL ještě pokračoval?

Ne, rozhodování bylo fakt jednoduchý. S manželkou jsme se už loni v létě bavili, že odehraju definitivně poslední sezonu v zahraničí. Všechno zaklaplo do sebe. Mám dva syny a šestiletý Kubík půjde do první třídy. Předloni jsem hrál v Lokomotivu se Sašou Salákem, který řešil v Jaroslavli školu pro syna a sám říkal, že mu to přišlo trochu líto, protože to nebylo takové, jako když jdete s dítětem do první třídy v Čechách.

Mezi další plusy patří také skutečnost, že vám odpadnou tripy a únavné cestování.

Určitě. Rodinu jsem si v zahraničí kvůli častému cestování tolik neužil. Každý den teď budu s ní. Mladšímu synovi Alexovi jsou tři roky, kluci jsou tedy v nejhezčím věku a můžu se jim věnovat.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Nová posila hokejistů extraligových Pardubic Jakub Nakládal pózuje u svého místa v kabině.

Byly ve hře i jiné nabídky z extraligy?

Neexistovala jiná varianta, Pardubice byly jasná volba. Chtěl jsem být denně doma, žít v našem domě. Ztrácelo by smysl, kdybych podepsal týmu, kam bych pořád dojížděl, nebo tam musel i přespat. To jsme mohli rovnou zůstat v Rusku.

Hrála při vašem návratu do Dynama klíčovou roli i změna majoritního vlastníka?

Byla to samozřejmě jedna z nejdůležitějších věcí. Pardubice se jako klub chtějí zase nastartovat a otočit vše opačným směrem než v předchozích pěti letech. Je tam teď jasný majitel pan Dědek, který má nějakou představu, ambice... Stabilita je strašně důležitá. Vím, že s Pardubicemi můžeme hrát třeba i o titul, a ne se jenom někde plácat vzadu v tabulce.

K Pardubicím jste si vybudoval silný vztah, byť jste rodákem z Hradce Králové...

Hradec mám rád, čas od času tam jezdím, projdu se po městě, ale hokejově se cítím jako Pardubák. Klub mi není lhostejný, neustále jsem ho sledoval a v poslední době vůbec nebyl nadšenej z jeho výsledků.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Nová posila hokejistů extraligových Pardubic Jakub Nakládal.

V závěru letošní základní části, v němž Dynamu hrozil sestup, jste tedy dost trpěl?

Trnul jsem hodně. Tým nechytil úvod a přiznám se, že v jeden moment jsem to už na 80 procent viděl na sestup. Byl by to problém nejen pro Pardubice, ale i pro mě. Nebudu si hrát na hrdinu, ale nevím, jak bych pak k tomu stavěl... Navíc si nemyslím, že by pan Dědek v případě pádu do první ligy, měl zájem tam něco budovat. Naštěstí všechno dopadlo dobře.

Na co se v Pardubicích nejvíc těšíte?

Na všechno (úsměv). Že ráno vstanu, odvezu v pohodě děti do školky, dojedu si na trénink, kam to budu mít autem jenom asi deset minut. Těším se, že si znovu zahraju v pardubické aréně. Vím, že už nemusím honit čas. Občas se o tom s manželkou bavíme a s nadsázkou si z toho děláme srandu, že loni touto dobou jsme byli v lehké depresi, že za pár týdnů zase odlétáme pryč.

Jak se vám jeví na papíře aktuální podoba kádru?

Velmi dobře. Věřím, že budeme hrát vepředu, ale na druhou stranu se tým začal pomalu budovat od ledna a chce to ještě nějaký čas, než si všechno sedne. Nechci vykřikovat do světa, že budeme první a vyhrajeme titul. Ale mám dobrý pocit a doufám, že klub i s mým přičiněním pozvedneme tam, kam patří.

Dynamo hrálo v posledních letech hlavně o záchranu. Žasl jste, kolik fanoušků navzdory bídným výsledkům chodilo na domácí zápasy?

Vysoké návštěvy jsem určitě vnímal a tím víc si člověk uvědomí, že je na čase s tím něco dělat. Facek bylo tolik a donekonečna by to takhle nefungovalo. Extraligové zápasy v Pardubicích jsou pro místní lidi společenskou událostí. Jako někteří, co mají rádi divadlo a chodí tam za zážitkem. Přesně tak je to s hokejem v Pardubicích. Fanoušci jsou tady skvělí, klub podporovali i v nejtěžších chvílích.

Foto: Josef Vostárek, ČTK

Jakub Nakládal.

Jste připravený nejen na roli lídra, ale i mentora?

V téhle situaci jsem už byl, vždyť v Jaroslavli jsme měli nejmladší tým v KHL. Nebude to tedy pro mě nová zkušenost. Když budu moct někomu pomoct, udělám to moc rád. Jde o přirozený jev.

Budete si brát v kabině o přestávkách slovo?

Já věci takhle neplánuju, jsem spíš spontánní člověk, ale nemám s tím vůbec problém. Asi si ho občas vezmu, ale v kabině je víc starších kluků, kteří k tomu budou mít co říct.

Tři a půl sezony jste nastupoval za Jaroslavl, jaké budete mít na ni vzpomínky?

Jenom ty nejlepší. Jaroslavl není bůhví jak překrásné město, ale na Rusko není špatné a zvykli jsme si tam. Centrum je pěkné a po lidské stránce bylo všechno v pohodě. V prvním roce jsme skončili třetí, což byla škoda, protože tým jsme měli dobrej. I mně se v Lokomotivu dařilo, byly to pro mě jedny z nejlepších let kariéry. Skvělá organizace a zázemí. Poznal jsem spoustu super lidí. Mám tam spoustu kamarádů, s nimiž zůstanu pořád v kontaktu.

Když se řekne Lokomotiv Jaroslavl, snad každému se vybaví reminiscence na tragickou leteckou nehodu z roku 2011. Stále jsou ve městě patrné chmury?

Vůbec ne. V hale a před ní stojí památník, na němž jsou uvedena jména všech kluků a když ho vidíte, hned si samozřejmě vzpomenete. Lidi nezapomenou nikdy, ale naučili se s tím žít a klub podporují možná ještě o to víc. Jsou fantastičtí. I z tohoto hlediska jsem měl motivaci vyhrát titul, v KHL asi není jinej klub, který by si ho zasloužil víc. Bohužel se mi to nepovedlo.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Jakub Nakládal.

Neměl jste z létání strach?

Já šel do Ruska zrovna v době, kdy se neštěstí stalo. Lítání mi zpočátku nevadilo, ale každým rokem se to zhoršovalo. I když ne kvůli tomu, co se stalo. Jsem rád, že si od letadla na dlouho odpočinu.

Na konci prosince oslavíte 33. narozeniny, smlouvu jste uzavřel na tři roky. Zahraničí je pro vás uzavřená kapitola?

Troufnu si říct, že ano. Chtěl jsem se vrátit a neumím si představit, že bych za tři roky řešil zahraničí a někam by mě to zase táhlo. To myslím, že už nehrozí.

Reklama

Související témata: