Článek
Jak s dítětem během turnaje vlastně fungujete?
Máme to dobře rozplánované, s malým Matesem mi pomáhá hodně lidí. Do soboty byl dokonce v Brně se mnou. O víkendu si ho odvezli manželovi rodiče, kteří sice oba pracují, ale mají ještě týden dovolené. Hrozně si vážím toho, že se takhle obětovali.
Matěj bydlel přímo s vámi v hotelu Voroněž na pokoji?
Ano, byla tady s ním i paní na hlídání, kterou si platíme. Nebyl to až takový nezvyk, vždyť i téměř na všech přípravných kempech před šampionátem jsem ho měla u sebe. Nejel s námi vlastně jen týden na Štrbské Pleso. Stal se oživením a vlastně i takovým maskotem týmu.
Nechal vás teď v Brně vůbec vyspat?
On spí skoro celou noc v kuse, a když se teď třeba ve čtyři ráno probudil, napil se sunaru a zase pěkně usnul. Dřív jsem ale na reprezentačních akcích prospala klidně dvanáct, čtrnáct hodin, teď už s ním nemám tolik volného času. Mates se už pokouší chodit, každopádně je děsně akční a také balení s ním je složitější. Ale vůbec toho nelituji.
Po odjezdu Matěje k babičce a dědovi na Slovensko bydlíte sama?
Ne, s Kačkou Elhotovou. Hned mi se smíchem sdělila, že ona sunar vyžadovat v noci nebude.
Jak to vůbec vzaly spoluhráčky, že mají mezi sebou čerstvou maminku?
Hrozně pěkně. Jsem sice nejstarší a jediná z nich s dítětem, přesto mám pocit, že do té party pořád patřím. Každá z holek se přišla s Matesem pomazlit, hodně se i vyptávaly, třeba jaký byl porod a jak to s dítětem vůbec chodí.
Neprobouzíte v nich biologické hodiny?
To by asi trenér Blažek moc radost neměl, zatím je těhotná jen vedoucí týmu Petra Landergottová.
Světový šampionát vás přiměl k rychlému návratu na palubovku. Bylo hlavní motivací, že se po 43 letech hraje doma?
Asi ano, kdyby se hrálo někde v cizině, nešla bych do toho. Pro mě je ale basket vlastně odreagováním od toho monotónního, byť moc hezkého života s malým dítětem. Nejtěžší bylo stanovit režim, jak budeme fungovat. Jsem puntičkářka, která má ráda všechno předem zorganizované. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kterým absolutně důvěřuji, když Matesa hlídají. Pomáhala mi i moje americká kamarádka Melisa nebo dcera trenéra Beneše Adéla.
Nezrazovali vás nejbližší od toho jít do tréninkové dřiny?
Hodně jsme o tom s manželem mluvili a pochopil, že je to moje poslední reprezentační šance. A když jsem už začala trénovat a zjistila, že s pomocí okolí můžeme fungovat, domluvila jsem si angažmá na sezónu v USK. Najednou mám totiž do basketu úplně jinou chuť než dřív.
Jak vás role mámy změnila?
Dítě bude vždycky na prvním místě. Možná i proto basketbalové napětí už tolik neprožívám, to se mi ale zdá ku prospěchu věci. Ani Mates by určitě nechtěl mít vystresovanou mámu.
