Článek
„V Brně to bylo všelijaké. Jako hráč Zbrojovky jsem ještě odjel na mistrovství Evropy jedenadvacetiletých do Dánska, ale už jsem se do klubu nevrátil. Nestačil jsem se ani s kluky rozloučit,“ vrací se Rabušic do začátku léta. „Na novou přípravu jsem se po krátké dovolené hlásil už na severu Čech. Mám znovu chuť do fotbalu. Brno a Liberec, to je jako nebe a dudy. Ve Slovanu se cítím mnohem lépe, ale nechci rozebírat, proč to v Brně v poslední době nešlo,“ svěřuje se útočník.
A přiznává, že ho mrzela herní nečinnost na evropském šampionátu. „Když už jsem tam byl, chtěl jsem si zahrát aspoň pár minut. Ale trenér Dovalil mě nepostavil ani jednou a nemohl jsem s tím nic dělat. Tahle zkušenost je už za mnou. Beru to tak, že mládežnické reprezentace pro mě skončily, aniž bych se ukázal na evropském šampionátu. Fotbalový život jde dál,“ říká Rabušic.
Krůček po krůčku
Liberec je pro něj zatím nejkvalitnějším ligovým týmem, který v roli hráče poznal. „Ani v Brně nebyl před několika lety úplně špatný kádr, ale Liberec je výš. Jsou tady velké osobnosti jako Jirka Štajner nebo Honza Nezmar, od nichž se mám co učit. A vnímám, že na místa v útoku se nás tlačí až šest adeptů. Ale to k ambiciózním klubům patří,“ pokyvuje hlavou.
A cíle pod Ještědem? „Myslím, že bychom měli hrát o špičku tabulky. Tedy do pátého místa, nejlépe do třetího. Do sezóny půjdeme s odhodláním a uvidíme, co se z toho vyvrbí,“ vykládá Rabušic.
A jistě se těší na atraktivní premiéru v libereckém dresu, pokud se vejde do nominace trenéra Šilhavého. „Věřím, že se na hřiště dostanu. V sobotu hrajeme v Plzni na půdě obhájce titulu, navíc před televizními kamerami, takže půjde o start se vším všudy. A chtěl bych být u toho. Co víc si přát na začátek nové etapy? Snad jedině tři body, což by bylo úplně super. Ale musíme jít krůček po krůčku,“ dodává nová liberecká akvizice.
