Článek
On si nepokrytě dělá legrácky z toho, že jeho tým je oním pověstným jazýčkem na vahách, který bude v úterní noci rozhodovat, ke komu se baráž přikloní. „A to nás bohužel ani jeden z uchazečů pozitivně nemotivoval. Nabídka nepřišla ani od Skotů, ba ani od Čechů,“ žertoval Raimondas Žutauatas.
Kouč by dal svému mančaftu trojku
Na to, jak bídně nakonec Litevci kvalifikaci o EURO 2012 končí, je jejich reprezentační kouč docela vysmátý. Vstoupili do ní velkolepě, neboť v Olomouci obrali před rokem český tým o tři body, jenže pak už šli od porážky k porážce. Dokonce i Lichtenštejnsko je vyškolilo a 2:0 porazilo.
Milan Baroš odchází po prohraném utkání s Litvou loni na podzim v Olomouci.foto: Právo/Jan Handrejch
„Kdybychom nepřišli ve vzájemných zápasech s Lichtenštejnci o pět bodů, mohli jsme si dát při hodnocení naší účast v kvalifikaci podle školní stupnice trojku. Anebo dokonce dvě plus. Jenže ta utkání jsme pokazili a teď proto přichází čas, kdy musím složení mužstva i sestavu začít obměňovat,“ pravil, když předstoupil v hotelu Europa Royale v samém centru Kaunasu před mikrofony a objektivy kamer.
Pořád ještě s aurou hrdiny, protože porazit Čechy, to se v Litvě hodnotí, byť fotbal je v této pobaltské republice popularitou daleko za basketbalem. Však také litevský legionář v příbramských službách Marius Papšys s trochu nahořklým úsměvem přiznával: „Na prvním místě je u nás basketbal, na druhém zase basketbal, pak dlouho nic, až přijde košíková. Tenhle sport spolkne všechny peníze, takže na ostatní se nedostává.“
Češi najdou hráče i v Etiopii, divil se trenér
Vítězstvím nad českou reprezentací si ovšem Litevci jméno udělali a o popularitu si řekli. Trenér Raimondas Žutautas nejvíc ze všech. A nic na tom, že od té výhry uběhl už rok a že žádné jiné vítězství Litevci v kvalifikaci nezaznamenali. Kouč byl prostě pasován na specialistu na český fotbal a snad i proto si mohl navzdory nelichotivé bilanci svého týmu dovolit žertovat a šprýmovat, jak jen se mu zachtělo.
„Dívali jsme se na poslední zápas Čechů proti Španělům, sledoval jsem jejich nové tváře a zarazilo mě, že za ně hrál jeden etiopský Čech,“ narážel litevský kouč na účinkování Gebre Selassieho. „Divné, že ho Češi dokážou v Etiopii objevit, zatímco my Litevci to nesvedeme.“
Tomáš Rosický v obležení litevských fotbalistů Danileviciuse (vlevo) a Semberase v kvalifikačním utkání.foto: Právo/Jan Handrejch
Narážky na olomoucké vítězství mu přitom lichotily, jasná věc, i když i on si obligátně zafrázoval, kolik šancí tehdy na Hané soupeř zahodil, že ani penaltu neproměnil a jak silný tým pořád má. Ale slávu a uznání by si chtěl v úterní noci vysloužit opět, to se ví.
Trefit postupujícího je jako rozbít loterii
„Jasně že chceme, aby náš poslední zápas v kvalifikaci byl vítězný, a uděláme vše proto, aby vítězný opravdu byl,“ vzkázal Čechům a trenérovi Bílkovi do nedalekého hotelu Kaunas, kde se český tým na tři dny usadil. „Je mně jasné, že musím postavit hodně dobrou obranu, za to nad složením útoku váhám. Postavit zkušenější hráče, kteří jsou ale přece jen opatrnější, nebo dravé mládí, jež se požene za vstřeleným gólem?!“ připustil, že řeší vnitřní dilema.
Kdo ovšem postoupí ze skupiny do baráže, to neřeší. A nikoli proto, že ho ani Skotové, ani Češi nijak pozitivně nemotivovali. „Trefit se, to je stejné, jako brát hlavní cenu v loterii Euromiliony. Šance asi tak jedna ku šestnácti milionům. Odhady proto přenechám novinářům a budu se raději věnovat fotbalu. Musím přece Čechy porazit,“ neztratil kouč litevské reporezentace ani na chvíli smysl pro humor.
