Seemanová po neklidné noci proletěla do finále. Budou mě tahat z bazénu, slíbila

Seemanová se v semifinále utkala v přímém souboji i s legendární Američankou Katie Ledeckou a vodou v olympijském bazénu letěla jako torpédo. Po první padesátce otáčela jako první dokonce s drobným náskokem na světový rekord, v cíli pak dohmátla na druhém místě za hvězdnou Američankou v novém českém maximu 1:56,14 min.! Celkově prošla mezi nejlepší osmičku pátým časem.

„O mně je známé, že to rozjíždím rychleji," culila se. „Každý to má jinak rozvržené. Některé holky začnou pomaleji, pak to dají do druhé půlky. Já to prostě musím rozjet, abych se dostala do tempa. Nevěděla jsem ale, že rozjíždím takhle rychle. Stovka byla pomalejší než včera v rozplavbě," podotkla.

I po překonaném osobním maximu přitom ještě cítila rezervy. „Ještě jsem mohla vylézt z bazénu a mohla jsem se smát. Doufám, že ve finále to bude horší a třeba mě budou tahat z vody, to by mi vůbec nevadilo," nasadila laťku před středečním bojem ještě výš.

Cesta ke startu v úterním finálovém bloku, který se proti zvyklostem plave v Tokiu ráno, přitom neměla úplně hladký průběh. „Noc nebyla moc dobrá. Budila jsem se, protože u nás někdo furt chodil na apartmánu na záchod. Ale v pohodě, ráno jsem se neprobudila rozsekaná," vyprávěla. Rušivým elementem byla nechtěně triatlonistka Petra Kuříková, která musela s ohledem na start svého závodu už před třetí hodinou ráno.

Tím ale peripetie neskončily. „Další vtipná historka je, že jsem měla vstávat v šest, ale zapomněla jsem si nařídit budíka. Naštěstí ho měla Kíťa (Kristýna Horská), která je se mnou na pokoji a vstávala v šest dvacet. Pak jsme si ještě s trenérkou spletly jízdní řád autobusu, ale dopadlo to dobře, jsem tady," líčila se smíchem. Dopravní zácpa, která dnes ochromila olympijskou dopravu a zkomplikovala život třeba novinářům, její cestu na bazén naštěstí neovlivnila. „Máme před autobusem policejní doprovod a ucpaným místem nás provedou," přiblížila.

Česká vlajka se naposledy objevila na startovní listině finále olympijského plaveckého závodu v Sydney, kde se hned dvakrát blýskl pátým místem prsař Daniel Málek. Dodnes nejlepším umístěním v československé historii je pak čtvrté místo Miloslava Rolka na znakařské stovce v Moskvě 1980. „Tohle je fajn poslouchat. To, že je to takové ojedinělé, mě samozřejmě těší. Jen doufám, že nastartuju nějakou éru a bude se to dařit čím dál častěji," poznamenala jednadvacetiletá česká hvězda.

Na kraulařské dvoustovce přitom byla Seemanová nahlášená jedenáctým časem, do osmičky nejlepších ale prošla zcela elegantně. „Náš cíl byl finále. Péťa (trenérka Petra Škábová) mi před semifinále řekla, ať si to užiju, ať do toho dám všechno, co chci. Hlavně ať se trošku neznervózním chtíčem, ale jdu do toho s tím, co jsme si řekly. Myslím si, že bude úplně nadšená, protože jsme splnily to, pro co jsme sem jely," říkala úřadující mistryně Evropy.

A rozpoložení Škábové trefila naprosto přesně. „Byl to neskutečně krásný a dramatický závod, takticky neuvěřitelně skvěle zvládnutý. Jsem naprosto nadšená a spokojená nejen s časem, ale hlavně, opravdu hlavně s postupem do finále. O nervech nehovořím, emočně to byl velice náročný závod. Ze sezení s psycholožkou Veronikou Balákovou jsem si odnesla jednu pomůcku a před startem jsme si s Bárou řekly, jaká zvířata budou v závodě. To nám pomohlo a možná i odlehčilo situaci. A ona se pak bila se jako lev, byla chytrá jako slon a užila si to jako šimpanz," líčila Škábová.

Ani před zatím největším finálovým soubojem, jaký Seemanovou čeká, nevykolejí sehraná dvojka ze své rutiny. „Není obvyklé, abychom se připravovaly na olympijské finále, ale myslím, že pojedeme podle osvědčeného receptu. Půjdu regenerovat a uvidím, jestli ještě odpoledne pojedu na bazén, nebo budu unavená. Všechno podle pocitu, nehrotíme to," dodala Seemanová.