Hlavní obsah

Trest pro Suáreze je nesmyslně vysoký, tvrdí Zdeněk Nehoda, mistr Evropy z roku 1976

Ostrava

V historii české a československé kopané patří Zdeněk Nehoda k nejslavnějším útočníkům. V roce 1976 se podílel významně na titulu mistra Evropy, o šest let později si zahrál na mistrovství světa. Nyní se synem Davidem vedou hráčskou agenturu Nehoda Sport, která má v portfoliu například Tomáše Hübschmana nebo Tomáše Václíka. V rozhovoru pro Sport.cz a Právo se ohlédl za základními skupinami světového šampionátu i dosavadním největším skandálem - kousnutím uruguayského útočníka Luise Suáreze do ramene italského beka Giorgia Chielliniho a uděleným trestem...

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Zdeněk Nehoda, kdysi útočník, dnes manažer.

Článek

Začnu Suárezem, protože jeho exces a následný trest hýbou nejen fotbalovým světem víc, než samotný fotbal. Co tomu říkáte?

Přikláním se k těm lidem, kteří říkají, že trest je neadekvátní a nesmyslně vysoký. V podstatě ve stejném duchu hovořil i postižený Chiellini.

Podle vás to nebyl exces, jaký nemá na šampionátech obdoby?

Určitě to byl nesportovní čin, který si zasloužil potrestání. Ale když vezmu v úvahu, že na šampionátu nebyly ani potrestány, a šlo o brutální zákroky na kotníky či kolena, při nichž došlo ke zraněním, pak je to neadekvátní. Do jeho hlavy nikdo nevidí, je to otázka jeho psychiky, ale nepoškodil fotbal tak, jako mnozí jiní hráči či rozhodčí. Nikoho nevyřadil ze hry. Suárez je specifický hráč, nebylo to poprvé, ale přesto si myslím, že FIFA se unáhlila s výší trestu, devíti zápasy za reprezentaci, čtyřmi měsíci zcela mimo fotbal a k tomu v přepočtu s pokutou vyšší než jeden milión. Doufám, že třeba po půlce mu zbytek trestu prominou a nechají ho hrát. Jeho problém by se měl řešit jinak.

Ukázaly zápasy ve skupinách nějaký posun ve fotbale?

Určitě ano. Většina mužstev se snažila hrát ofenzivní fotbal a tím pádem na tomto šampionátu padalo ve skupinách více gólů, než na těch předchozích. A góly jsou kořením fotbalu, které ho dělá atraktivnějším pro diváka, takže to považuji za velké pozitivum a věřím, že hodně gólů bude padat i v nadcházející vyřazovací části.

Překvapilo vás vyřazení předních evropských celků, jako jsou Španělsko, Itálie, Anglie nebo Portugalsko?

Především vyřazení Španělska je asi nejen pro mne velkým překvapením. Co se týká Portugalců, Angličanů nebo Italů, nečekal jsem, že by se probovali až do čtvrtfinále nebo dokonce semifinále, ale předpokládal jsem, že ze svých skupin postoupí. Čekal jsem také, že si Rusové poradí s Alžírskem. Pro Evropu to je určité varování, že její pozice není tak silná. Do osmifinále postoupilo hodně jihoamerických týmů, k tomu Mexiko, Kostarika a USA. To svědčí o síle a kvalitě fotbalu na druhé polokouli.

Takže jste jistě viděl i příjemná nebo nečekaná překvapení...

Jak už jsem řekl, byla to jihoamerická mužstva, ale nemyslím Brazílii nebo Argentinu, od nichž se postup čekal, ale zejména Chile a k tomu bych přidal i hru, kterou předvedli Mexičané. Zcela mimořádnou událostí je postup Kostariky. Určitě byl zasloužený, protože hraje výborný fotbal. Za obrovské překvapení považuji i Alžířany, jejichž bojovnost a nasazení byli obrovské a také jdou zaslouženě dál.

Na šampionátu hrají velké hvězdy, která vás zaujala nejvíc?

V první řadě Neymar, na kterého je obrovský tlak. V prvním utkání s Chorvatskem to ještě nebylo ono, ale v dalších potvrdil, že by mohl být největší hvězdou mistrovství světa i králem střelců. Nahoru táhne celé brazilské mužstvo. Svoje vysoké kvality potvrzuje i Messi. Zápas od zápasu se dostává do svojí obvyklé formy. V případě postupu Argentiny dál půjde jeho výkon ještě nahoru a stane se rovněž žhavým kandidátem na Zlatou kopačku nejlepšího střelce i titul nejlepšího hráče šampionátu.

Zklamali vás někteří hráči, kteří měli na šampionátu zářit a zhasli?

Především zklamal Ronaldo, a myslím si, že i sám sebe. Konec sezóny ho nezastihl v optimální formě, projevila se na něm zranění. Navíc mu nepomohlo ani portugalské mužstvo, které, jak se ukázalo, není tak silné.

Zmínil jste Neymara a Brazílii, která zatím nehraje nijak oslnivě. Má vůbec na titul?

Hraje doma, je pod tlakem. Navíc ji čeká velice těžké utkání proti velmi kvalitnímu celku Chile. Když ho zvládne, zůstane velkým favoritem.

Máte vy sám svoje favority?

Především Německo. Hraje výborný fotbal, ofenzivní, ale zároveň takticky vyspělý a disciplinovaný. Němci hrají kolektivně a mají ve svém středu silné individuality, které ale hrají pro tým.  Ukázali to i proti Spojeným státům, které trenér německý trenér Klinsmann připravil výborně po fyzické i taktické stránce a rovněž patří k příjemným překvapením tohoto mistrovství. Líbí se mi Nizozemsko, ale záleží, jestli udrží svoji dobrou formu i v dalších zápasech. Mile mne překvapují i Francouzi, kteří by také mohli dojít daleko.

Hodně kritizovaní byli v základní části rozhodčí. Byli opravdu tak špatní?

Bohužel mnozí z nich byli, především ti, kteří nerozhodují soutěže v Evropě a Jižní Americe. My často nadáváme na naše sudí, ale na mistrovství světa jsme viděli daleko horší výkony a obrovské chyby. Samozřejmě v současném rychlém fotbale to mají těžké. Posuzování některých penaltových zákroků, ať nesprávně odpískaných, nebo naopak neodpískaných, stejně jako ofsajdů a také neodpískaných tvrdých až nebezpečných zákroků ukázalo, že mnozí z těch sudích na takový turnaj prostě nemá. Byli hodně špatní, což je pro fotbal obrovská škoda.

Reklama