Hlavní obsah

Šlégr ukončil kariéru: Jen Nagano je víc! Hlinka podržel strážníčka a titul nám daroval

Jan ŠkvorSport.cz

Ve své sbírce měl takřka všechno, čeho mohl v hokeji dosáhnout. Stal se olympijským šampiónem, vyhrál mistrovství světa, patří mu i prsten pro vítěze Stanleyova poháru. Na extraligový titul s mateřským Litvínovem ale Jiří Šlégr dlouho marně čekal. Ve čtvrtek se však, byť kvůli dlouhodobým problémům se zády nemohl do play off naskočit, dočkal. „Odjakživa jsem si tenhle titul hrozně moc přál, Litvínov je srdcová záležitost. Řadím ho hned na druhé místo po Naganu,“ řekl třiačtyřicetiletý obránce, který se rozhodl definitivně pověsit brusle na hřebík.

Foto: Jaroslav Ožana, ČTK

Místopředseda představenstva litvínovského klubu Jiří Šlégr se raduje s pohárem z vítězství.

Článek

Hokejisté Litvínova oslavují mistrovský titul.

Ručinský kouří vítězný doutník.

Už jen to dokládá, jak moc jste po domácím titulu s Litvínovem toužil, co?

Když je člověk malinkej a začne dělat sport, má nějaké cíle. A ty moje první byly získat titul s Litvínovem. Jak život šel, měl jsem to štěstí, že jsem vyhrál všechny trofeje mimo extraligového titulu. Byl to můj sen, který se teď naplnil. A když se ohlédnu zpátky za svou kariérou, můžu říct, že jsem šťastný člověk, protože se mi povedlo vyhrát úplně všechno.

Kdy jste začal věřit, že titul už vám neunikne?

Už po prvním gólu. Věřil jsem totiž, že jsme se poučili z pátého zápasu, kdy jsme 35 vteřin před koncem taky vedli 1:0 a nakonec prohráli. Po druhém gólu už to bylo jednoznačný, tak jsem utíkal do kabiny pro brusle.

Neuvažoval jste, že je nazujete už před zápasem, když se vám obrana zraněními rozpadala?

Samozřejmě jsem to zvažoval, ale už dřív jsem v rozhovoru pro Právo říkal, že šance je jedna k miliónu. Proběhlo mi to hlavou, ale dneska už můžu říct, že mám záda natolik špatný, že se neudržím na pravé noze. Kdybych zatočil, upadl bych. A kdybych dostal nějakou nepříjemnou ránu, mohl jsem třeba skončit na invalidním vozíku. Takže by to asi nebylo chytrý. A kluci, i ti, kteří naskočili ve čtvrtek, hráli natolik dobře, že dokázali vyplnit tu díru. Moc jim za to děkuju.

Na střídačce jste ale musel být mnohem nervóznější než byste byl na ledě?

Jasně, vždyť i ruce mě svrběly. Furt jsem se považoval za hráče, strašně moc jsem chtěl naskočit a Růčovi jsem pomyslně záviděl, že si může ještě zahrát a být přímo na ledě. Ale realita je taková, jaká je, a zdraví opravdu neporučíte. Já se trénovat nikdy nebál. Ale když vás to zdraví nepustí, nic s tím nenaděláte.

Vzpomněl jste si na Ivana Hlinku, jak by byl rád, že se Litvínov konečně dočkal?

Určitě. Byl tady (vedoucí mužstva) pan Rykl, který s Ivanem hrával. Když teď finále skončilo, oba jsme si se slzami v očích říkali: Myslíš si, že to nahoře vidí? Že nám i pomohl? Protože si myslím, že Třinec byl v sedmém zápase lepší a my jsme měli trochu víc štěstí. Věřím, že někde z toho hokejového nebe na nás Ivan koukal a podržel nad námi takového toho strážníčka a titul nám nakonec daroval.

Jste pyšný na mužstvo, jak se oklepalo ze ztracené ho vedení v sérii 3:1 na zápasy?

Řeknu vám to takhle: když jsme před dvěma lety prohráli ve čtvrtfinále s Plzní, už tenkrát jsem v to mužstvo věřil. Věřil jsem, že je natolik dobré, že může titul vyhrát. Taky jsem tehdy po sezóně oznámil představenstvu, že se pokusím připravit na to, abych znovu začal hrát. Byl jsem přesvědčený, že na titul tým má.

Jenže minulou sezónu jste začali katastrofálně, byli poslední, což vedlo k odvolání koučů Jeřábka s Rosolem, místo kterých přišli ti současní - Rulík s Hořavou. Šlo o zlomový moment?

Jsou to fantastičtí trenéři, kteří nás dokázali vyndat z pomyslné černé díry a postupně v jednotlivých hráčích budovali sebevědomí.

V čem tkví jejich kouzlo?

Mají obrovské srdce, hokej milují a jsou pracovití. Setkal jsem se strašně moc trenéry, ale takováto dvojice, která se vzájemně doplňuje a na každém tréninku sleduje každičký detail, to jsem ještě neviděl.

Můžete být konkrétnější?

Třeba naše mladé kluky z obrany, které všichni odepisovali s tím, že nemůžou hrát ani v první národní lize, dokázali přesvědčit, že na to mají. Takový Tomáš Pavelka si svými výkony v play off hodně řekl o národní mužstvo. Neříkám teď na mistrovství v Praze, ale vůbec bych se nedivil, kdyby v brzké budoucnosti pozvánku dostal. Byl totiž fantastický a takhle bych mohl jmenovat další. Máme na čem stavět, jádro je dobré a kluci se budou jenom zlepšovat. Já se na další práci s našimi trenéry těším.

Dá se na zisku titulu stavit do budoucna i po komerční stránce?

Budu samozřejmě rád a přivítáme, když přijdou noví sponzoři. Ale nechtěli bychom měnit naší strategii, protože chceme vést ten klub tak, aby byl takový domovský. Aby k nám hráči nechodili proto, že dostanou výplatu a nějak to odehrajou. Naopak chceme, aby byli hrdí na to, že hrajou za Litvínov. To tahle parta měla a ukazovala, což je pro nás rozhodující. Nikdy nebudeme hráče přeplácet, chceme od něj slyšet, proč chce v Litvínově hrát. Jinou cestou nepůjdeme.

Pakliže sponzoři další prostředky uvolní, kam budou směřovat?

Buď je ušetříme, nebo investujeme do zimního stadiónu. Město s paní starostkou nám totiž bohužel není nijak nakloněné, co se týká ekonomické stránky. Ba naopak, paní starostka prezentuje, že hokej užírá nejvíc peněz z města a že tomu udělá přítrž. Tak doufám, že teď pochopila, že Litvínov je hokejové město a že hokej by si zasloužil podporu a taky třeba důstojný stánek. Příští rok budeme hrát Ligu mistrů, a když jsem viděl komisaře, kteří na stadión nastoupili, jak obrací očima, tak teď by měla přijít ta chvíle, kdy si paní starostka uvědomí, že je zapotřebí s tím něco udělat.

Reklama