Plzeň - Příbram 5:2Plzeň po půli zabrala, takže mistrovská korunovace měla patřičný lesk

Tak snadno příbramský Bednář ke gólu už hodně dlouho nepřišel. Domácí stoper Hejda se před vlastní šestnáctkou chytil za obličej a přestal hrát, na což ovšem hlavní sudí Franěk nereagoval, takže nechal Bednáře nejen v akci pokračovat, ale i střílet.

Pochopitelně že Bednář nabídnutou možností nepohrdl. Zápas tak ještě ani pořádně nezačal a Příbram už na hřišti Plzně nachystané na mistrovské oslavy vedla. Trenér Koubek vyletěl z lavičky a vztekal se, protože takhle si korunovaci nepředstavoval, trvalo ovšem čtvrthodiny, než ho hráči vyslyšeli a začali alespoň trochu hrát.

Ovšem jen trochu, protože rychlost jim chyběla, přesná kombinace a přenášení hry rovněž, o důrazu, nápadech, momentu překvapení vůbec nemluvě. Prostě, ani odlesk výkonu hodného mistra,

Proto také hosté drželi vedení a sami hrozili z rychlých výpadů. Po půlhodině měl dokonce mladík Matějů po výměně míče s Bednářem blízko k tomu, aby vedení zvýšil, jenže se střelou spěchal až příliš a Kozáčik jeho šanci zlikvidoval.

Za promarněnou příležitost Příbram zaplatila, neboť čtyři minuty poté naskočil na Kovaříkův centr Holenda a hlavou skóre srovnal. Zápotočný, který ho neuhlídal, však ještě před přestávkou své zaváhání odčinil. Rovněž hlavou, stejně jako Hejda za okázalého nezájmu obránců, kteří mu po standardní situaci a centru Zemana ponechali dostatek prostoru i volnosti.

Teprve po půli jako by domácím došlo, že budou po zápase přebírat pohár a medaile a že by bylo záhodně přidat, pokud nemají mít oslavy trapnou pachuť. Tedy, došlo to hlavně Pilařovi, který spoluhráče vyburcoval. Výkonem i vyrovnávacím gólem.

Holenda přidal parádními nůžkami aspirujícími na trefu měsíce promptně další branku, takže Plzeň skóre otočila a za výhrou už kráčela s přehledem a jistotou. Zvláště, když Kolář vedení pojistil. V tu ránu začal mistry fotbal bavit a konečně rozehráli partii hodnou šampióna. Však si také za své akce vysloužili aplaus na otevřené scéně.

Příbram sice ještě zkusila vzdorovat, Zeman trefil spojnici břevna s tyčí, jenže všechno už byla jedna velká marnost. Snění o cestě do pohárové Evropy se rozplynulo...

Koubkův tým oslavil zisk titulu zaslouženou výhrou, která mohla být nakonec ještě vyšší, protože Holenda či Kolář k skórování velké příležitosti měli. Kolář v samém závěru jednu přece jen ještě využil, takže vítězství i následné oslavy měly patřičný lesk.