Článek
V prvním rozběhu obsadila druhé místo, i s vyklusaným závěrem za 55,54 s běžela o patnáct setin rychleji než na Zlaté tretře. „A to jsem tu ušetřila dost sil," pochvalovala si svěřenkyně Dalibora Kupky.
I když závodní pauza byla hodně dlouhá, přebytečná nervozita českou rekordmanku nesvazovala. „Sice jsem běžela po dlouhé době, ale věděla jsem, že by mi postup neměl uniknout, i kdybych udělala bůhvíco," hlásila Hejnová, jíž na jaře zbrzdila bolest achillovky. „A teď už se na ni můžu spolehnout."
I překážkářkám zkomplikoval přípravu prudký déšť, který na čas zastavil veškeré dění na Olympijském stadiónu. „Nás to chytlo na rozcvičovacím stadiónu. Ale bylo zbytečné v tom bláznit, takže jsem se prakticky moc nerozcvičila. Jen jsem si v tunelu dala pár rovinek, sice bez překážek, ale to vůbec nevadilo," ujišťovala.
Na stadiónu si pak dodala další porci pohody. „Zkusila jsem si náběh, vyšel mi parádně," pochválila se Hejnová, kterou v jejím rozběhu porazila jen celkově nejrychlejší Jamajčanka Ristananna Traceyová. „Kdybych chtěla, ještě zrychlím, ale bylo to zbytečné. Všichni viděli, že jsem běžela lehce. Myslím, že mám formu," dodala Hejnová.